Englischová Barbora: Luna z lůna

... Emmička se také často přistihla, že se častěji dívá na nebe, ať už byl den a svítilo sluníčko nebo byla tma a ona před spaním z okna dětského pokojíčku pozorovala hvězdy. Zkrátka od té chvíle, co jí Pája vyprávěl o vesmírných zákonech, pozorovala oblohu úplně jinýma očima a někdy měla pocit, že si s ní někdo, kdo bydlí tam nahoře, povídá. I teď, když už zase byly všechny děti uvnitř ve školkové učebně, přemítala o tom, jaké by to bylo, kdyby tam nahoře byly také děti a přišly sem dolů.

Ve chvíli, kdy si představila, jak nějaká vesmírná holčička přišla na návštěvu, cítila zvláštní teplo. Nejdřív tam, kde tlouklo srdíčko a po chvíli ji úplně horkem hřály její tváře. Emmička zmateně pozorovala to šířící se příjemné horko a přemýšlela, co se to s ní děje. Nakonec připsala všechno možné nervozitě z blížící se besídky, která měla začít už za chvíli a mávla nad tím rukou. "Musím to potom všechno vyprávět Pájovi," slíbila si polohlasně a pozorovala paní učitelku, která začala něco říkat.

 

(str. 114)