Wohlleben Peter: Citový život zvířat

Bližší informace

Během soužití s koňmi jsem postřehl ještě jeden další druh citu - tato zvířata se totiž stydí, a sice v podobných situacích jako my. Bridgi se ke starší klisně i ve svých 20 letech někdy chová jako puberťačka, mající v hlavě jen samé blázniviny. To se nedostaví na naši výzvu okamžitě, ale raději rozpustile cválá kolem pastviny nebo se snaží ukořistit něco dobrého k snědku, jako kdyby povel "Tak pojď!" nezaslechla. Pak ji musíme usměrnit třeba tak, že ji necháme na krmení trochu čekat, než se zas začne chovat slušně. Normálně si z pokárání nic nedělá, avšak když se náhodou dívá její starší družka Zipy, v rozpacích odvrátí hlavu a rázem začne zívat. Je na ní vidět, že je v rozpacích, či lépe řečeno - Bridgi se stydí! Když si v duchu projdete podobné situace v mezilidské komunikaci, dojde vám, že k tomu, aby se člověk zastyděl, je skutečně většinou nutná další osoba, v jejíž přítomnosti teprve vnímáme trapnost určité situace. U koní tomu podle všeho není jinak a já mám za to, že se tento pocit objevuje u mnoha sociálně žijících zvířat...

(str. 105)

Zboží zařazeno v kategoriích