Lauerová Sylva: Jumaroro

Bližší informace

Ti lidé seděli na nejméně tři metry vysokých tlustých dřevěných sloupech, vytvořených z kmenů stromů. Opět jsem cítila mravenčení po celém těle. Strach. Mniši spočívali v podivném přikrčeném sedu a vypadali, že meditují. Na tom by ostatně nebylo nic zvláštního, kdyby neseděli těch pár metrů nad zemí, na řezu kmene o průměru sotva třicet centimetrů. Jejich kolena trčela do vzduchu, ztratit balanc při takovéto poloze by nebylo nic neobvyklého, vypadali jako lidské baňky nastrkané na obřím plotě či jako prapodivní obří ptáci odpočívající po obědě. Střecha je měla chránit před deštěm, to bylo jasné a výška stavení jim poskytovala dostatečný prostor nad hlavou. Snažila jsem se zaostřit a vztekle jsem si vyčítala, že jsou tu svojí jedinou dioptrii ignorovala. Nebyla jsem schopna rozeznat, jestli mají otevřené oči. Rozhodně spolu nekomunikovali. Seděli tam tiše, bez hnutí, vypadali až přízračně. O kus dál stály další budovy... nízké, zavřené, se zakrytými okenicemi. Nebolo to nic nenormálního, i domy kaboklos měly přes den maximálně možný počet otvorů zakrytý, aby si interiér zachoval alespoň minimální zdání chladu. Obvykle stačilo jedno jediné otevřené okno...

(str. 144)

Zboží zařazeno v kategoriích