Láska Lumír: Maitreya buddha sútra aneb Prázdnota ...

Velmi jsem ve svém životě trpěl. Už jako malé dítě jsem byl velmi zklamaný. Bolelo mě sledovat komunikaci mých milovaných bližních. Ve svých rolích se tvářili, že se mají rádi, že jim na sobě záleží, že se o sebe zajímají, že se o něčem baví, že se na něčem domlouvají, že se na něčem domluvit chtějí, ale ve skutečnosti ten, kdo nabízel ochotu se na něčem domluvit, byl vždy odmítán tím, komu byla tato ochota nabízen, kdo si byl touto ochotou jako slabostí svého bližního jistý. Na této podivné "jistotě" stavěl ten, kdo si jí byl jistý, a svou představu Dominance projevoval tomu, kdo mu ochotu se na něčem domluvit nabízel. Na druhé straně ten, kdo byl touto Nadřazeností odmítán, na toto nepřijetí reagoval sklonem ke Mstě v podobě zloby, která toho, kdo své představě Dominance hověl, dokonce zvláštním způsobem těšila. O to víc mne bolelo, když jsem svého bližního, který byl Ponižován a odmítán, posléze viděl v komunikaci s jiným svým bližním opakovat to, na co se v té předchozí komunikaci sám hněval, aby se stejně tak podivným způsobem těšil z pokusů Zloby a Msty, které mu ve své představě Ponížení vracel ten, kdo nebyl přijímán. Viděl jsem jak tato podivná vzájemná záliba přináší jen krátkodobé a malicherné uspokojení, že tak ve skutečnosti nepřináší žádné trvalé štěstí tomu, kdo jí hoví. Zjistil jsem, že představa vzájemné mezilidské komunikace ve skutečnosti neexistuje, že jde jen o kulisy hry divadelního představení, jejíž stále totožný a nudný scénář sleduje výhradně výměnu této neochoty spolu vyjít ve Vzájemné Úctě, která střídá dva extrémy|: Dominanci a Ponížení, tj. ne-Rovnost. Zjistil jsem, že nikdo z mých bližních si ve skutečnosti v komunikaci najít cestu Shody ani nepřeje, že každý dává přednost té podivné pseudoradosti ze Msty, kterou vrací tomu, kým není přijat. Zjistil jsem, že bytosti se pro toto zaměstnání nechtějí domluvit naschvál, a vůbec jsem stavu tohoto šílenství nerozuměl...

... Bytost, která podléhá Nevědomosti, podléhá touze po opakovaném tvoření představy "já". Bytost, která podléhá touze po opakovaném tvoření představy "já" (příčina), podléhá závislosti na opakovaném tvoření představy "já" (následek). Bytosti, která podléhá závislosti na opakovaném tvoření představy "já" (příčina), svou vlastní závislost "staví", a "upřednostňuje", a "nadřazuje" nad všechny ostatní představy "já" a "mé" v subjektivní bytosti přítomné (následek), tj. situace představy "nadřazenosti" (představy "dominance, pudovosti, rasismu") každé bytosti, která podléhá touze po opakovaném tvoření představy "já", tj .představa odvislého vnikání, tj. Karma, na které bytost závisí. Bytost, která nepodléhá Nevědomosti, nepodléhá touze po opakovaném tvoření představy "já". Bytost, která nepodléhá touze po opakovaném tvoření představy "já" (příčina), nepodléhá závislosti na opakovaném tvoření představy "já" (následek) ...