Brunton Paul: Tajnosti egyptské

Tajnosti Egyptské

Autor popisuje cestu po posvátných místech Egypta. Ve svých vizích si uvědomuje význam Sfingy a Velké pyramidy. To co mu bylo vnitřně odhaleno během noci, strávené v hluboké meditaci u nohou Sfingy, bylo později potvrzeno náhodným archeologickým nálezem jako správné! Strhujícím způsobem líčí zážitek noci, strávené o samotě ve Velké pyramidě, kde si uvědomuje její skutečný význam a funkci. V Káhiře objevuje spoustu médií a mágů, čarodějníků a věštců osudu, fakírů a světců. Setkává se s nejslavnějším egyptským fakírem a stává se svědkem jeho magických dovedností. Setkává se s duchovní hlavou muslimů. Stává se dervišem, který zaklíná hady. Poodhaluje stará mystéria a při setkání s adeptem je upozorněn na nebezpečí spojené s otevřením hrobek egyptských faraónů.

Ukázka z díla:

Noc uvnitř Velké pyramidy

Nasměroval jsem světlo lampy na holé zdi a plochý strop a znovu jsem si s obdivem všiml přesného spojování obrovských leštěných žulových balvanů v jejich styčných místech. Pak jsem začal pomalu obcházet stěny a pečlivě jsem prohlížel každý jednotlivý kámen. Růžově zbarvené skály dalekého Asuánu byly rozpolceny, aby vytvořily tyto bloky. Tu a tam hledači pokladů rozdrásali stěny stejně jako podlahu ve svém marném hledání. Na východní straně podlahy část kamenných dlaždic zmizela a na jejich místě byla udupaná země, zatímco na severozápadní straně zůstala hluboká čtyřhranná jáma nevyplněna. Dlouhý drsný balvan, který kdysi tvořil část podlahy a tuto jámu zakrýval, stál opřen na jedné straně o zeď. Zanechali ho tam asi kdysi staří Arabové. Souběžně s ním a vzdálen od něj jenom několik palců byl sarkofág v podobě rakve s plochými boky. Tento osamělý předmět bez víka je tím jediným, co lze v tomto holém prostoru spatřit. Byl umístěn od severu k jihu.

Vylomený balvan z podlahy se hodil jako sedadlo a tak jsem na něj usedl se zkříženýma nohama a zůstal tak po celou zbývající noc.

Vpravo jsem položil svůj klobouk, kabát a střevíce; vlevo dosud svítící baterku, termosku s horkým čajem, dvě láhve s ledovou vodou, zápisník a své plnící pero. Ještě poslední pohled kolem komory, konečný pohled na mramorový sarkofág, který byl vedle mne a pak jsem zhasl světlo.

Baterka, připravená k rozsvícení, ležela vedle mne.

Toto náhlé ponoření do naprosté tmy vyvolalo ve mně zvědavou otázku, co asi noc přinese. To jediné, co se dalo v této situaci dělat, bylo čekat ... a čekat ... a čekat!

Minuty se pomalu vlekly a já zvolna začal „vyciťovat”, že Královská komora má svou vlastní mocnou atmosféru, kterou mohu označit jen slovem „psychickou”. Úmyslně jsem zaujal neutrální postoj, vnímavý v mysli a pasivní v citech, abych mohl dokonale zaznamenat jakoukoli nadhmotnou událost, která by se zde mohla odehrát. Nechtěl jsem, aby nějaký osobní předsudek nebo předpojatý názor mi zabránily přijmout cokoli, co by ke mně mohlo přijít z pramene, který je nepřístupný pěti fyzickým smyslům člověka. Pozvolna jsem zmenšoval tok myšlenek, až konečně mysl vstoupila do poloprázdného stavu.

A ticho, které pak sestoupilo do mého mozku, způsobilo, že jsem si jasně uvědomoval ticho, které sestoupilo do mého života. Svět se svým hlukem a ruchem byl nyní naprosto vzdálený, jako by vůbec neexistoval. Z temnoty ke mně nepřicházel žádný zvuk, žádný šepot. Ticho je skutečným vládcem království Pyramidy, a je to ticho, jehož počátek spadá do předhistorického dávnověku, ticho, které nemůže narušit žádný hovor sem přicházejících turistů, neboť každé noci se sem znovu vrací v dokonalosti, která vzbuzuje posvátnou hrůzu.

Začal jsem si uvědomovat mocnou atmosféru této místnosti. Je to naprosto normální a všední zkušenost pro vnímavé lidi, že vyciťují atmosféru starých domů. Má vlastní zkušenost začala s něčím podobným. Plynutí času to prohlubovalo, zvyšovalo pocit nezměrné věkovitosti, která mne obklopovala a vyvolávalo ve mně pocit, že dvacáté století mi mizí pod nohama. A já, veden svým vlastním rozhodnutím, jsem neodporoval tomuto pocitu a dovolil jsem, aby vzrůstal.

Zvláštní pocit, že nejsem sám, se mi počal s jistou zákeřností vnucovat. Pod pláštěm naprosté tmy jsem cítil, že něco živoucího a pohyblivého zde vstupuje do existence. Byl to pocit nejasný, ale skutečný. A bylo to právě toto, co spojeno se vzrůstajícím pocitem vracející se minulosti vytvářelo mé vnímání něčeho „psychického”.

A přece nic určitého, nic jasně vyjádřeného se nevynořovalo z nejasného a všeobecného pocitu, jakéhosi příšerného života, který pulzoval touto temnotou. Hodiny ubíhaly a proti mému očekávání přinášela postupující noc vzrůstající chlad. Účinek třídenního postu, jemuž jsem se podrobil, abych zvýšil svou citlivost, se nyní projevil vzrůstajícím pocitem chladu. Studený vzduch se plížil do Královské komory úzkými větracími šachtami a pak do mne vnikal mým lehkým oděvem. Mé prochladlé tělo se počalo chvět pod tenkou košilí. Vstal jsem a oblékl jsem si kabát, který jsem pro veliké vedro svlékl jen před několika hodinami. Tak tomu je na Východě – tropické vedro ve dne a velký pokles teploty v noci.

Do dnešních dnů nikdo neobjevil ústí těchto větracích kanálů na zevní straně Pyramidy, ačkoli je známo přibližné místo jejich vyústění. Někteří egyptologové dokonce pochybují, že tyto průchody byly vůbec kdy vedeny navenek, ale naprosté ochlazení vzduchu podle mé zkušenosti tuto věc dokonale potvrzuje.....

Obsah knihy