Brožová Marie: Čajový dekameron - Vzpomínka na dobu čajovou

Vyprávět o barvách člověku, který se narodil nevidomý, je stejně marné jako mluvit o tóninách s někým, kdo nemá hudební sluch. Triumfální E-dur se přece o tolik liší od těžkomyslné D-moll, ale říkejte to někomu, kdo reaguje jen na sílu decibelů. Slepá hudebnice Moli Hua uměla zahrát na každý hudební nástroj, který vzala do ruky. Ani stínem nepochybovala o tom, že ze všech smyslů je právě sluch ten dominantní. Cožpak se nemluví o tónech barev, tónech chutí nebo tónech vůní? Ale vyprávět příběh lidem, kteří vnímají svět především očima, byl pro ni složitý úkol.

"Když se pije jasmínový čaj, je pokaždé jaro, i když třeba venku mrzne a hustě sněží. Ale nechcete ten příběh vyprávět místo mě, pane Indiáne? Vždyť já ani nevím, jak bych ty dvě ženy, co si dnes objednaly můj čaj, měla popsat tak, abych vám je přiblížila."

"Ve vašem podání bude ten příběh jistě stokrát krásnější," uklonil se jí čajovník, zvaný Indián s nelíčenou úctou.

"To je od vás sice moc hezké, pane Indiáne, ale vy budete muset mé vyprávění doplnit. Bude se vám chtít být mýma očima?"

"Bude mi ctí," uklonil se Indián, který se pokaždé cítil vyznamenán, když ho Duše čaje pozvali do své společnosti.

"Vzpomněla jsem si na jaro, protože ta mladší, to byl ten nejkrásnější příklad tóniny E-dur, jako v první větě Vivaldiho Jara. Zatímco ta druhá, to byla čistá F-moll, jímavá a melancholická jako druhá věta koncertu pro cemballo a orchestr BWV 1056 od Johanna Sebastiana Bacha. To nebyl žádný Vivaldi."

"Vivaldiho Zima je také v F-moll," podotknul hrabě Earl Grey. "Mějte s námi přece slitování," ozval se beduín Touareg. "Myslete na to, že většina z nás pochází z daleka a nemá přehled o velkých dílech evropské klasické hudby. Například já jsem naprostý barbar."

"Vidíte, " podivil se hrabě Earl Grey. "A já jsem si vždycky myslel, že jste berber." Touareg se nahlas rozesmál. "Ujišťuji vás, že v mém politováníhodném případě to vyjde nastejno." Zenový Mistr Gyokuro zakroutil hlavou a probral se ze svého rozjímání: "Tradiční japonská hudba si vystačila s pěti tóny. Často si říkám, co by se stalo, kdyby se Japonsko nebylo otevřelo světu..."

"Jen si nedělejte iluze, mistře," namítnul Earl Grey. "Lidé jsou všude stejní. Vždycky budou mít větší hlad, než dokážou sníst."

"Ale pánové, " vstoupil do hovoru maharádža Darjeeling. "Pro samou filosofii naši milou hudebnici ani nepustíme ke slovu. Říkala jste E-dur, Vivaldiho Primavera", mrknul na Indiána.

Indián doplnil : "Mladičká zrzka s kudrnami do pasu, krasavice na omdlení! Zelené šaty a perlové náušnice. Vypadaly jako pravé."

"Byly pravé," dodala Moli Hua Cha. "Od malička jí přeje štěstí. Má tři starší bratry, kteří ji nosí na rukou. Tatínek, úspěšný podnikatel, ji zbožňuje. Na své předchozí děti neměl tolik času. Její dětství si užil. Jmenuje se Frederika, protože pro ni rodiče vybírali jméno jako pro královnu. Její společnice tolik štěstí v životě neměla."

(str. 52)