Brožová Marie: Zakleté víly

Rytíř Měsíc uhání na vraném koni napříč Mléčnou dráhou. Nebeská báň mu zvoní pod kopyty. Červnová víla se nechala unést, aby si připomněla, jaké to je dotknout se hvězd. Z nezměrné výšky vidí zeměkouli, všechny její Afriky a Ameriky a všechno lidské úsilí se zdá být nicotné ve srovnání s rytmem vesmíru.

Červnové víle rostou labutí křídla. I kocour, který rytíře doprovází na každém kroku, mává křídly. Na slunovrat si vypůjčil křídla motýlí.

Zatím na 49. stupni severní šířky a 14. stupni západní délky planety Země Měsíc svítí tak jasně, že je vidět, jak jsou třešně červené. Blíží se slunovrat. Mladý muž a černovlasá žena spolu sedí v koruně stromu a krmí se sladkými plody. Ve tmě není vidět, o kolik let je žena starší, hladina cukru v krvi stoupá a blízkost je najednou ještě bližší. Tak třeba Mléčná dráha se zdá být na dosah ruky, a přesto zůstává tajemná jako vůně letní noci.

"Rain, myslíš, že se to samo od sebe změní?" ptá se Jaromír. "Jestli máš jenom nějakou hnusnou zkušenost, strašně rád bych to nějak napravil. Vždyť to víš, že jsou léčitel."

Tak to si celkem troufáš, chlapče, pomyslí si Rain. Ale Jaromír se snaží, nechce ho jen tak odpálkovat.

"Ne, v tom to není. Prostě jsem se rozhodla, že poruším základní pravidlo, které si žena musí osvojit, pokud chce žít s mužem. Když neumí vařit, tak jí to ještě může projít, ale tohle, to jí neprojde nikdy. A mě už to nebaví."

Jaromír ví, že ještě nepřišla ta pravá chvíle. Zkusí to oklikou. Když pracoval jako masér, dokázal uvolnit i tenisový loket. Rozmasíroval ruku od špiček prstů. Trvalo to dlouho, ale klient nakonec nemusel pod nůž.

"Kde se vzalo to jméno Rain?"

"Helena Rainerová, tak se jmenuju. Ale jako krásná Helena jsem si nikdy nepřipadala. Když jsem si vymýšlela umělecký podpis, strávila jsem celé hodiny čmáráním pod lavicí, ale pořád to nebylo ono. Měli jsme super učitelku na psychologii. Každou hodinu nám dávala testy, aby to nebyla jenom nuda. A v jednom z nich jsme měli za úkol uvést nejoblíbenější formu vody a k tomu dodat tři přídavná jména, která ji vystihují. Napsala jsem déšť - tichý, tajemný, pronikavý. Zkus to taky."

Jaromír zaváhá.

"Nepřemýšlej! To se nesmí," pobízí ho Rain.

"Vodopád. Závratný, léčivý, strhující," řekne Jaromír.

"No vidíš. A prý to znamená, jak si představuješ lásku."

Jaromír mlčí. Čeká, co Rain řekne do tmy.

"Tenkrát mě to překvapilo. A pak jsem si uvědomila, že mám déšť ve svém jménu. Tak jako měl architekt Hundertwasser ve svém jménu vodu. Ten si podle svých tvůrčích období dokonce jméno měnil. Jeden čas si říkal Regentag, Deštivý Den, není to nádhera?"

"To je. A co ten psychologický test?" ptá se Jaromír...

(str. 67)