Lobos Marcela: Probuďte svého vnitřního šamana

... Když jsem vzhlédla k nejvyšším vrcholkům na obzoru, vycítila jsem přítomnost kondorů a spontánně si představila, že jsem jedním z nich. Živý závan větru pročechral mé prachové peří a mé srdce se otevřelo ohromným pocitem vděčnosti vůči Albertovi.

"Tento okamžik věnuji tobě," zašeptala jsem do nekonečna a poslala mu vzduchem polibek směrem dolů ke kamennému chrámu Pačamamy, Matky Země.

Doma jsem ještě nežila samostatně, ale bez jakýchkoliv pochybností jsem věděla, že od toho dne už nikdy nezapomenu, jaké to je být svobodná. Moje duše se tohoto závazku nehodlala vzdát a já jsem si tento věčný okamžik vepsala do každého atomu své bytosti.

S hlubokým nádechem jsem vstřebávala vše, co mi tento okamžik nabízel. S výdechem jsem se rozloučila s kondory a spěchala zpátky dolů k bráně. Se srdcem bušícím fyzickou námahou jsem našla Alberta, jak na mě čeká před branou.

"Poslala jsi mi odtamtud vzkaz, že?" řekl sebevědomě.

"Ano, poslala," odpověděla jsem s úsměvem.

Ten večer se měl náš rituál konat až poté, co všichni turisté odjedou. Díky Albertovým vztahům se správci bran Machu Picchu jsme měli exkluzivní přístup do chrámů. Tento rituál byl hluboce posvátným obřadem smrti a musel zůstat skryt před všemi nezasvěcenými.

Prováděl se na ploché skále známé jako "lože smrti" u hlavního chrámu. Alberto začal se svými pokročilými studenty a požádal je, aby si jeden po druhém lehli na kámen obličejem vzhůru. Své osobní oltáře (posvátné látky naplněné medicínskými předměty) si položili pod hlavu jako polštář. Rituál spočíval v tom, že se světelné tělo každého z nich oddělilo od těla fyzického a bylo vysláno na transformační cestu kolem světa  - vydalo se na Západ, na místo zapadajícího slunce a smrti, a jako nové se vrátilo z Východu. To vše se odehrávalo pod jasnou černou oblohou, na níž se s naprostou dokonalostí zobrazovalo souhvězdí Jižního kříže. Jakmile se světelné tělo vrátilo ze směru vycházejícího slunce, spojilo se s tělem fyzickým v novém stavu bytí, navždy změněné.

Zatímco každý procházel touto duchovní cestou, ostatní prozpěvovali domorodé zaříkávadlo. Během čekání, až na mě přijde řada, a téměř hodinu opakujíc stejný popěvek, jsem se pohroužila do světa tranzu. Pak přišla řada na mě...

(str. 76)