Čistý člověk je pozvánkou k návratu k tomu, kým ve skutečnosti jsme. Gregg Braden propojuje nejnovější poznatky vědy (epigenetika, neurokardiologie, kvantová fyzika) s moudrostí dávných tradic a ukazuje, že vědomí, emoce a koherence srdce mají přímý vliv na naše zdraví, odolnost, vztahy i schopnost tvořit realitu.
Kniha je praktickým průvodcem: naučí tě zapnout „vnitřní nastavení“ člověka – přejít ze stresu do klidu, z chaosu do jasnosti, z bezmoci do tvoření. Je to text, ke kterému se budeš vracet, když chceš žít lehčeji, svobodněji a vědoměji.
Nejsme oběti své biologie. Jsme její architekti...
Ukázka:
Zapomenuté časy
Muž začal vyprávění tím, že kdysi dávno žili jeho předkové úplně jinak než my dnes. Lidí bylo méně. A obyvatelé kaňonu Chaco žili blíže k zemi. Vážili si sami sebe. Ctili své vztahy a ctili živly, které jim dávají život. V té době byli lidé šťastní. Byli zdraví. Neexistovaly žádné nemoci a lidé se dožívali vysokého věku, který si dnes můžeme jen představovat. Pak se ale něco stalo.
I když se dnes starší ne vždy shodují na tom, co přesně to "něco" bylo, výsledek vypravují stejně. Lidé Země začali zapomínat, kým jsou. Začali zapomínat na moc, kterou v sobě mají. Zapomněli na svůj vztah k samotné Matce Zemi. Začali být ztracení, vystrašení a osamělí. Toužili po spojení, o kterém věděli, že je možné, ale nemohli ho ve svém životě najít.
Ve své osamělosti začali mimo sebe stavět stroje, které odrážely síly, o nichž sami snili. Stavěli stroje, které posilovaly jejich zrakové smysly. Stavěli přístroje na zesílení zvuků, které už neslyšeli, a další stroje, které jim dokázaly posílat do těla uzdravení stejně, jako se kdysi jejich těla uzdravovala sama.
Starší říkají, že příběh, který začal kdysi dávno, pokračuje dodnes. Jsme potomky ztracených lidí. Jsme ztraceni dodnes. Stále toužíme po spojení se Zemí, s ostatními i sami se sebou. Příběh ještě není dokončen, protože se týká nás. Stále píšeme jeho poslední kapitolu.
Starší říkají, že jsme stále ztracení, vystrašení a osamělí a že stále mimo sebe budujeme stroje, které napodobují síly, jež vlastně dřímají v nás. Říkají, že budeme pokračovat v zahlcování světa přístroji a zařízeními až do dne, kdy se ze své touhy probudíme
V onen den přijmeme svou moc a uznáme, že složitý svět, který jsme si kolem sebe vytvořili, jsme mi sami. Připomeneme si vnitřní sílu, na kterou jsme zapomněli. V ten den už nebudeme potřebovat stroje. Staneme se vyspělými uvnitř, že se naše životy budou pro ty, kdo se dívají zvenčí, zdát prosté.
(str. 142)