Weidner Gisela: Brána do krásného a věčného života

Duchovní síla představivosti

V těsném spojení s duchovní silou představivosti působí obrazotvornost, koncentrace, sugesce, celková myšlenková potence i veškerá přání. Kreativita myšlení vytváří ve vědomí abstraktní nebo reálné myšlenkové proudy v podobě představ, jež můžeme přijímat či odmítat. Jsme-li schopni představy, které formují naše myšlenky, s plnou koncentrací zaměřit na určitá přání, může dojít k jejich uskutečnění. Čím silnější a přesvědčivější je naše představa, tím rychleji dochází k jejímu uskutečnění. I představy, tak jako vše v našem životě, podléhají principu polarity. Pozitivní představy vedou vzhůru, negativní nás činí nemocnými, nespokojenými a mohou vést i k těžkým duševním poruchám.

Paracelsus, velký lékař pozdního středověku, znal hluboké působení síly, víry a představivosti. Říkal: "Příčina nemoci leží často v chybné představě. Víra v Boha a jeho pomoc je cesta k uzdravení."

Vrátíme-li se minulosti, můžeme zjistit, jakou úlohu měla představa v náboženských oblastech a jaké neštěstí přinášela pro celé národy. Obrazy o zatracených duších, věčném ohni a pekelných mukách, o posmrtném utrpení, o čertech s vidlemi a ohnivými jazyky vyvolávaly v dětských, ale i dospělých duších obavy, pocity viny, komplexy strachu a duševní hrůzu. Také ale války a krvavé boje. Tyto nepravdivé obrazy, vzbuzované ve věřících v době klerikálních zápasů o moc a nadvládu, ochromovaly svobodnou vůli.

Pekelným ohněm bude jednou lítost ze všech našich provinění, která musíme odčinit. Žádná duše však není a nebude zatracena. To je základní článek náboženství lásky.

Bez duchovní síly představivosti nejsme schopni jednat, protože tato síla je nositelem našich myšlenek a určuje jejich směr i cíl...

(str. 136)