Walsch Donald N.: Malá duše a Slunce (Hovory s Bohem pro děti)

"Ó ano," ujistil Bůh Malou duši, "to je velmi jedinečné."

"Hurá," radovala se Malá duše, "tak tím chci být. Chci odpouštět. Chci poznat jaké to je, když odpouštím."

"Dobrá," řekl Bůh, "ještě něco bys ale měla vědět."

Malá duše začínala být netrpělivá. Jakoby se nic neobešlo bez komplikací. "Co bych tedy ještě měla vědět?" povzdechla si.

"Není nikdo, komu bys mohla odpustit."

"Nikdo?" Malá duše tomu nemohla uvěřit.

"Nikdo!" zopakoval Bůh. "Všechno, co jsem stvořil, je dokonalé. V celém Stvoření není jediná duše, která by byla méně dokonalá než ty. Jen se kolem sebe rozhlédni."

Až teď si Malá duše všimla, jak veliký zástup se kolem ní shromáždil. Přišly duše z široka i z daleka - z celého Království. Zpráva o tom, že Malá duše vede s Bohem tento neobvyklý rozhovor, se totiž rychle roznesla a každý chtěl slyšet o čem si povídají.

Malá duše užasle hleděla na bezpočet jiných duší, které se zde sešly a musela s Bohem souhlasit. Žádná z nich nevypadala méně nádherná, méně vznešená či méně dokonalá než ona. Duše, které se zde sešly, vypadaly tak zázračně a vyzařovalo z nich tak jasné Světlo, že na ně Malá duše stěží mohla pohlédnout.

"Komu bys tady chtěla odpouštět?"

"Panečku, to nebude žádná legrace!" zabručela si Malá duše pro sebe...