Stehlík Ivo: Naplavené dříví

Bližší informace

Koruny stromů se třou o sebe, občas se téměř zaklesnou, větve skřípou a tu a tam nějaká sletí k zemi. Žuchnutí zaniká v kakofonii zvuků svištícího větru, třoucích se větví a sténajícího namáhaného dřeva. Je neděle ráno, ve dva kilometry vzdáleném kostele zrovna kněz zvedá kalich a já tu obcuji divokou větrnou mši. Bůh se projevuje milióny způsobů a tenhle je rozhodně působivý.

Cítím se malinký, písečné zrnko hnané větrem. Sedím v mlazině, v bezpečném závětří, zády opřen o výchoz skály, a poslouchám větrnou melodii. Jako by se zastavil čas. Traviny okolo mne jenom jemně povlávají a já mohu být na chvíli sám v sobě. Na chvilku, vytržen z koloběhu běžných povinností jen spočívám, vnímám okolí všemi smysly a sebe vnitřně. Chlad a vlhkost skály, studený vítr, vůni jehličí a suchých travin, blízké pípání ptáků, strukturu kamene, eleganci jednotlivých lodyžek mechu, svůj vnitřní pokoj. Vše se ve mně skládá v dokonalost Božího řádu. Děkuji, Pane.

(str. 45)

Zboží zařazeno v kategoriích