Gmentová Eva: Buď změníš svůj život, nebo život změní tebe

Už je to strašně dlouho, co jsem pochopila, že v životě je vždy něco za něco, že bez bolesti není radosti a že bez trápení není štěstí.

A jak se mi stalo, že jsem tuhle obrovskou životní pravdu pochopila? Bylo mi něco přes třicet, ten věk, kdy trable dětství už jsou pryč, hledání se v dospívání také, a je tu dospělost. Něco už jste prožili, a tak víte, že život není procházka růžovou zahradou, ale přesto se vám na světě líbí. Už víte, co od života chcete a kam chcete směřovat, dospělí vás konečně začali brát vážně a už pro ně nejste jen ta holka nebo ten kluk, kterého znali jako dítě. Je to ten věk, kdy si zároveň uvědomujete, že čas strašně rychle běží a vy to tady nemáte napořád, ale než začnete myslet na konec, uteče ještě hodně vody a vy se na plavbu tou vodou těšíte. Už víte, že škola, ať mateřská, základní, střední nebo vysoká, není ten jediný svět, že spolužáci nejsou jedinými lidmi na světě,k že v životě potkáte další a další lidi a konečně mezi nimi potkáte i přátele, že život přináší další světy a dospělost má tu výhodu, že některé světy můžete opustit a hledat si jiné, což ve škole nešlo. Je to ten věk, kdy už nikdo nekontroluje, co děláte, proč to děláte, jak to děláte, kam chodíte nebo nechodíte, proč jste v noci nebyli doma a kde jste vůbec byli. A pokud kontroluje, tak už v tomhle věku víte, že je to jen jeho problém, protože vy se už kontrolovat nenecháte. Je to ten věk, kdy už jste aspoň trochu zakusili nebo poznali, že život a všechno v něm má dvě strany. Peníze nepřiletí samy, je potřeba je vydělat, ať už jste zaměstnanec, nebo podnikatel. Práci je potřeba přinášet oběti, časové i jiné, a ona za to dává uspokojení, jedno zda při tvůrčí činnosti, nebo nad výplatní páskou. Také už víte, že kdybyste nepoznali bolest, nevážili byste si radosti. Život je mince o dvou stranách, ať už si to uvědomujete, nebo ne. Jak hluboká je to pravda, jsem ovšem tehdy ještě nevěděla...

(str. 77)