Santorelli Saki: Neodvracej pohled - léčivá síla mindfulness

Odložit břímě lpění na vlastním já

V podstatě jde o to dovolit si nahlédnout, jak moc lpění na tom, jaký byste chtěli život mít, není ničím jiným než sebe-týráním. Zapomeň na to a dovol si milovat otevřeně a bez opatrnosti svůj život takový, jaký je, i se vším, co zahrnuje! (citát, který mi zaslal účastník jednoho z mých workshopů...)

I když strach, bezmoc, bolest, zlost, stud, zármutek, lpění na sobě, pocit viny, nejistota a rozpolcenost jsou součástí našeho kolektivního dědictví a zkušenosti, samy o sobě nepředstavují problém. Jsou to jen emoce. Emoce často kořenící v živné půdě našeho odděleného a odloučeného já. Vzhledem k tomu je možná jejich hlaví rolí to, aby nás přivedly k zásadnímu účtování s tím a posléze i k vyčerpání z toho, jak se obvykle pokoušíme procházet tímto světem.

Jsme-li připraveni být k sobě samým upřímní, pak musíme připustit, že velká část toho, čemu říkáme můj stín, moje temná stránka nebo emoční bolest, pochází z výše uvedeného upínání se k vlastnímu já. V široké, nezměrné oblasti srdce tento pocit lpění prostě neexistuje. Přesto nás tento stav mysli téměř všechny ovládá na každém kroku. Možná právě skutečnost, že tomuto oddělujícímu, pevně zakořeněnému, odlišnému pocitu vlastní "já" nenáleží v zářícím srdci žádný život, je klíčem k efektivní práci s tímto dominantním impulsem.

Můžeme zkoumat, zda nás všechno naše lpění na tom, jak bychom chtěli svět mít, a naše odmítání toho, jaký ve skutečnosti je, nepřivádí k šílenství a není ve své podstatě hlavním zdrojem našeho utrpení i utrpení všech ostatních? Přes odhodlání méně klamat sami sebe a být méně úskoční můžeme postupně dospět k poznání, že toto tvrdé jádro lpění na vlastním já, pocitu odloučení a touhy mít svět podle svých vlastních přání poznamenává životy většiny z nás a tiše, stále nenápadněji a čím dál ničivějším způsobme utváří velkou část našich vztahů. Možná by pro nás bylo užitečnější porozumět zdroji svého utrpení, vědomě ho přijmout a spíš se naučit, že s ním můžeme spolupracovat, než se ho snažit zničit...

(str. 212)