Žitná Irena: Jak zaseješ, tak sklidíš

Bližší informace

Otevírám poslední dveře. Objevuji čtvercovou místnost, vybavenou jako operační sál i s lůžky. Vedle postelí jsou zde bílá křesla, operační stoly, světla, nástroje a nejrůznější náčiní. Dokonce i elektrická pila, chromovaná ocel. Znovu zaslechnu sténání a vzdechy, ale nikoho v místnosti nevidím. Nemám strach, zatočí se mi hlava. Usedám do jednoho z křesel a dozvídám se, že tudy prošlo mnoho lidí. Někteří nepřežili, jiní zmrzačeni zvolili návrat a jsou i tací, kteří vytrvali a uzdravili se. Dnes prý je vše jakousi muzeální ukázkou. Cítím, že s poznáním lze dojít k cíli i bez drastických zákroků a experimentů, bez nástrojů a pomůcek, má-li člověk víru a odvahu učit se a trpělivě konat. Položím otázku a ani nevím komu. Lze dojít zcela bezbolestně? Prostorem se rozlehne laskavý smích a slova: "To záleží na každém jednotlivém člověku."

Jsem rozhodnuta, dosti bylo utrpení. Mohu setrvat, kde chci. V místě zoufalství, utrpení, bolesti. Mám ale i velká možnosti změny, úlevy, zklidnění, když se operace a doba léčby zdaří... Přes duši jdeme k originálu, k Bohu a mysl se přidá. Univerzum je přirozenost. "Já jsem ta, která jsem." "Jsem přirozenost." Vážení končím. Teď je volná hodinka na zahradě. Ovoce je k dispozici dle chuti a potřeby. V 19:00 hodin se podává v jídelně večeře...

(str. 73)

Zboží zařazeno v kategoriích