Reinbergr Tomáš: Meditace pro normální smrtelníky, ne pro mnichy

Cokoli přijde, je v pořádku

U snadné meditace, kterou jsem vás provedl v páté kapitole, postupujeme jinak. Nemáme žádný cíl, není nic konkrétního, co se v této meditaci má stát. Jemně pozorujeme dech, a kdykoli nás od něj něco odvede, lehce se k němu vrátíme. Není to soustředění, je to jen lehké směrování pozornosti, vědomí. Vnímání dechu či těla totiž v samotném základu není myšlení, dokud pocity neinterpretujeme. Dech tak slouží jako kotva k uvedení vědomí z mysli do těla.

Mysl se poté může zklidnit či na chvíli úplně vypnout a tím si odpočine. A jelikož tělo a mysl jsou spojené nádoby, zklidní se hluboce i tělo. Náš systém v takovém zklidnění nabere energii, a jakmile má energii a klid, začne se zbavovat přebytečného stresu, únavy, vjemů v nás. V té chvíli se objeví myšlenky či emoce, což považuji za vedlejší projev odcházení stresu. Jakmile se část stresu odplaví, uvědomíme si, že nejsme u dechu, a v té chvíli se k němu vrátíme a kolečko se opakuje. U védské meditace se místo dechu používá mantra (citoslovce, které nic neznamená), která dělá to, co dech, jen účinněji a ještě snadněji. Více o mantře v dalších kapitolách...

(str. 59)