Primus Zdeněk: Popis ženy neboli Lego; Portrét muže - Aquila

"Ano, přesně. Myslím, že právě tohle bylo téma mnoha filozofů, spisovatelů, malířů, psychologů, ale i komponistů v prní polovině dvacátého století."

"Tak povídej."

"Víš, muži jsou podivní tvorové, už několik tisíc let tvrdí, že se ženám vlastně nedá porozumět, že jsou záhadné, tajemné, že stále něco skrývají, že nejsou upřímné. Já si myslím, že si tenhle názor vytvořili, když viděli, jak se jim ženy zoufale brání. Přitom si neuvědomovali, že se brání právě jim! Mužům! Že jsou ženy z té neskutečně nespravedlivé nadvlády mužů tak zoufalé, že jim je zkrátka každá zbraň dobrá. Protože muž vždy rozhodoval prakticky o všem sám, propadl přesvědčení, že je pánem všeho, a tak se po tisíciletí i chová. První, co ženy ukážou, když si uvědomí svou nemohoucnost, jsou pláč a emoce. Právě pláč dovede být silnou zbraní, proti níž nemají muži často naději "svou" věc ustát. |Ta platí ovšem jen na některé muže. Když to nepomůže, stáhnou se ženy do postoje uražené, hrají nepochopené a tak to jde dál. Aby se příště nedostaly do podobně podřadné pozice, pomůžou si malou lží nebo utají pravý úmysl a někdy nastrojí muži past sexu: v momentě mužovy slabosti z něj vyloudí to, o co jim jde. Tohle jsou takzvané lehké ženské zbraně. Mnohem horší je, použijí-li ty následující. Ony totiž mají prostředek, jakým jsou schopny přesvědčovat a současně trestat, a to je právě sex - vím, chlapče, později ti řeknu, co to vlastně sex je -, žena zkrátka muže odmítne a nemazlí se s ním, což je pro některé muže nesnesitelné. Pak dochází k přehnaným vyjadřováním emocí, k intrikám, urážkám a poslední z jejich zbraní je výhrůžka, že si najdou jiného partnera. Muž si většinou není jist, zda to žena myslí vážně, a tak často ustoupí, hledá řešení azkouší to znovu."

Otec si oddechl a podíval se na Aquilu. Ten soustředěně poslouchal a přemýšlel...

(str. 105)