Marek Vlastimil: Labyrint zenu

Bližší informace

... Už jen letmý pohled na řád mandaly (na níž jsou nejen symboly, ale i barvy a tvary vyzkoušeně úmyslné a funkční), natož ten vědomě několikrát denně (a v trvání několika minut) nacvičovaný klid, postupně mění a učí mozek (a mysl) nejen se neleknout, ale dokonce si zvyknout na možnost pozitivního řešení všech zdánlivě neřešitelných problémů. Jinými slovy, mandala je Cesta oka: fígl na harmonizaci jinak automaticky na všechny vjemy světa poplašeně reagujícího mozku (adrenalinovou reakcí útok nebo útěk), kterou nám evoluce naprogramovala, abychom přežili. Je to (nejen) tibetský fígl (podobně jako mručení mnichů, tedy uvolnění hlasivek, nebo dokonale terapeutické užití zvuku znějících mís, nebo zkvalitnění meditací a její kvality používáním modlitebních mlýnků nebo ve větru vlajících praporků atd.) jako se nestát a nebýt jen nevědomým sluhou ega, emocí a rozumu, obětí instinktů, ale jejich pánem. Jinak řečeno, i emoce, instinkty, adrenalinové reakce jsou sice pro nevědomého matrixem, už ani nevnímaným zlým pánem, ale pro poučeného a ke štěstí a zdraví (třeba i mandalami) natrénovaného moudrého dobrým a užitečným sluhou (nástrojem umění být šťastný a zdravý)...

(str. 67)

Zboží zařazeno v kategoriích