Marcelka z hor: Z iluze do skutečnosti

Volné pokračování "Promluv nikoho".

V první části této knihy najdete v kapitolách k jednotlivým tématům příklady, rozhovory a příběhy.

Ve druhé části pak rozhovory různých chutí, mající jedno společné. Nasytit mysl a vést ji ke ztišení.

Pokud se vám při čtení mysl zklidní a navodí stav uvnitřnění, pak splnila svůj účel.

S láskou...

Zdarec Košturovci milí, předevčírem večer "odešla maminka".

Nechal jsem ji umřít doma, samotný průběh "odcházení", od prvních příznaků do konce, trval asi 20 hodin (ztráta orientace, vnímání "tohoto " světa, vnitřní dialogy s někým..., zhoršení dechu, změny tlaku).

Když to začalo, bylo nějak věděno, že se blíží "odchod" - byl ve mně klid, pro sichr jsem zavolal na záchranku (byl jsem v dané situaci prvně a sám), kde jsme daný stav probrali s lékařkou (byla fantastická) a shodli jsme se úplně na všem: 1) že opravdu umírá (popsal jsem příznaky), 2) zbytečné vozit do špitálu, prodlužovat existenci hadičkami atd., 3) že když ji držím za ruku a ladím a mluvím na ni laskavě, že to vnímá a cítí i přes svoje indispozice (to krásně fungovalo...), 4) z doktorky se nakonec vyklubala buddhistka (nebo "příznivkyně" tibetského buddhismu), prostě jsme si hezky popovídali a já byl rád, že jsem zavolal a že někdo takový byl na "druhém konci drátu" a potvrdil mi to, co vlastně bylo věděno...

Maminka opustila tělo předevčírem (státní svátek Vítěství dříve Osvobození...), asi po měsíci, kdy už byla totální "ležák".

Pečoval jsem o ni doma sám, pár let. Někdy to bylo náročné a jindy zase docela sranda. Jenom to pořádně odnesla záda (při polohování bezvládného 80 kg těžkého těla), již v minulosti dost rozbitá (nelze a ani bych nechtěl operaci), ale i to se dalo většinou pozorovat...

Po "odchodu" maminky z těla moje reakce byly klidné, takové normální, snad jemně radostné. Nějakou dobu jsem u těla pobyl - narovnal bradu, podložil atd., byla hezká... Také později s koronerkou (velmi příjemnou) po pohledání těla a vypsání dokumentace byla pohoda, pouštěl jsem jí videjka, co jsem spáchal v lese, proběhl malý panáček, zdržela se asi dvě hoďky, taky s pohřebákama pohoda (celkový večer včetně "odchodu" nálada skoro jako v Pasečnici... :-)

Včera se však skoro celý den, vlastně až do večera (zhruba do hodiny, kdy maminka "odešla"), tvrdě pokoušely vplížit dvě emoce a "ovládat" ... První - bolest ze ztráty člověka, který byl nablízku (i když jsem byl často někde jinde) 54 let (mamince bylo 87 let). A druhá - strach, co bude dál... Moc jsem v poslední době nevydělávat, byl jsem většinou s maminkou, ale stačilo to na vše (po zaplacení pohřbu, svých daní, inkasa budu na nule, s rozbitejma zádama, hlavně abych měl na žrádlo a péči pro psy... atd. atd.), to se taky pěkně vyvalilo... :-) Jako bych se o sebe nedokázal dříve postarat (to funguje celkem dobře celý život, samozřejmě kromě dětství).

Obě emoce začaly hlodat dost hluboko a ve vlnách jako dvě pijavice. Ze začátku docela průser, ale šlo to všechno krásně pozorovat...!

Potom byl "nasazen" větší kalibr - TAK A DOST...!!

TEĎ, TEĎ, TEĎ...!!

PŘIJMI TO...!!

NEVĚŘ SVÝM EMOCÍM...!!

Vlastně to byl docela "regulérní duel", zápas, který večer, vlastně až v noci "sklouzl" do klidu (snad nejdůležitější roli sehrálo opravdové přijetí...., které zabralo jak na stest, tak na strach a určitě by zabralo na cokoliv...!!(. Spalo se dobře.

Teď je ráno, zase "dobrý klidný stav", i když pár třísek možná vyběhne nebo taky ne ... :-)

Jede se dál, nové přichází, když se otevře... :-) (Hlavně neřešit hlavou.)

Tak, milí Košturníci absolutní, jen přidávám na závěr, bez vás by to jistě šlo, ale s vámi to jde... no, vy víte... a ostatní by byly kecy... :-)

Čágo jako na Yukonu a sobotu v Praze.

Dav, Pavlíkov 10. 5. 2018

(str. 124)

Odpověď: Stejně jak tělo dlouho odolává vlivům znečištěného prostředí v mysl, než nakonec onemocní, stejně tak tělo reaguje při uvědomování se zpožděním. Nejdřív se uvádí do rovnováhy a harmonie mysli, zatímco v těle dojíždějí následky předešlé disharmonie...

(str. 218)