Keilová Věra: Marcelka z hor 3

Bližší informace

Promluvy s Marcelkou z hor jsou knihou, která může člověka změnit. Lze to těžko vyjádřit, ale připadá mi, že existuje práh, který je nutno překročit, aby bylo naše nitro opravdově osloveno. A to se právě Marcelce daří. Třetí pokračování je sestaveno především z povídání odehrávajících se v Marcelčině chaloupce v posledním roce a je sestaveno do oblastí, kterými se přicházející nejčastěji zabývají.

V úvodu knihy tak necháme probublávat potíže související s partnerstvím, vztahy, láskou. Uvědomíme si, jak se často ve vztazích snažíme uchopovat a ovlivňovat druhého, místo abychom lásku nechali plynout bez jakéhokoliv očekávání. Poté se přesuneme k mateřství a dětem, strachu, sebeprogramování a mnoha dalším záležitostem. Připomeneme si, že to, co nejvíc odmítáme, rozhodně není zpracované a zákonitě k nám bude přicházet, dokud nebude vyřešeno k naprostému vyrovnání.Přiblížíme se tak k harmonické záři zimní krajiny, která na nás shlíží již z obálky. A to je možná to, kam nás mají otázky a odpovědi Marcelky propojené s příběhy lidí, kteří ji navštívili, zavést. Šťastnou cestu!Jak Marcelka z hor teď často říká, přihořívá. Asi to cítíme všichni, ale Marci to jako vždy řekne přesně a jednoduše. Dobrá zpráva ale je, že jak dodává, Kolumbů, kteří objevují Ameriku, přibývá. Myslí tím bytůstky, které začaly hledat cestu ze slepých uliček svých domnělých trápení a zdánlivě neřešitelných problémů a vydaly se na cestu sebepoznání. Tuto ženu totiž vyhledává stále více lidí toužících po poznání skutečného smyslu života neboli pravdy o tom, jak se věci mají. "Semínka jsou už zasetá úplně všude. Sebeuvědomování běží nejen tady, ale skupinky vznikají na celém světě. Je to jak pavouk a šíří se to opravdu všude," říká. Naštěstí jsou tu totiž i ti, kteří hledajícím svítí na cestu jako lampiony.

"Rajskou zahradu nosíte v sobě, tak do ní vstupte. Je tu pořád a vejdete do ní tím, že nebudete komunikovat se svými myšlenkami. Pak se vrata otevřou. Vy sami si otevíráte dveře do ráje a také si je zavíráte. Rajská zahrada je ve vás. Jiný ráj neexistuje, a tak z pekla už vyjděte. A protože na celém světě se už uvědomuje opravdu hodně lidí, je to čím dál snazší a silnější.

Chcete klid a přitom ho neustále rušíte. Děláte to tím, že se stále chytáte toho, co vám běží v hlavě, a děláte z toho scénáře. Různé kopance si pak vlastně dáváte sami, aby vás nasměrovaly tam, kam mají, tj. na cestu, jak z toho ven. A čím větší kopanec dostanete, tím dále doletíte. Jinými slovy - to, co vám je nejvíc nepříjemné, vás nakopne ze všeho nejvíc. Kopance budete dostávat do té doby, dokud budete cokoliv řešit v hlavě. Lepší je nechat věci, ať se vyvinou samy, a vždy se to poskládá podle toho, v jaké jste energii. Pouštějte, neřešte hlavou a uvidíte. Berte to jako dobrodružství."

(z úvodu knihy)

Proč jsme s partnerem neměli děti?

Z pohledu dvojnosti je to tak, že když je generační linie v úrovních už hodně zatížená, duše se rozhodne, že v tom už pokračovat dál nebude, a tím se to jakoby přestřihne. Takže přijmout to takové, jaké to je, protože tak je to vždy nejlepší.

Z pohledu Jednoty je však jenom jedna jediná duše, která je rozprsklá do spousty kapiček, které ještě nikdo nespočítal. Ony se po poznání Pravdy nerozpustí, ale opět se spojí s oceánem, aby se následně zase rozprskly do projeveného světa.

Někteří lidé necítí potřebu mít dítě, jak to?

Nejste jako stroj, který má produkovat jedno dítě za druhým. Když se ptáte, jestli je normální, že nemáte touhu po dítěti, je odpovídáno, že to normální je.

Záleží na tom, jak žena prožije těhotenství?

Samozřejmě. Důležité je, aby žena v té době měla zázemí a pocit bezpečí, aby mohla přebývat v klidu a její muž k ní byl ohleduplný. Když je žena klidnější, je ve spojení s miminkem a těší se na něj, miminko to cítí, protože je s ní propojené. Může si s ním povídat, zpívat mu atd.

(str. 63)

Zboží zařazeno v kategoriích