Halík Tomáš: Svět bez Boha

Při své službě lidem se stále setkávám s pochybováním o Bohu. Seznámil jsem se s pastorační referentem, který vystudoval teologii a v kostele káže o Boží slávě. Sám o sobě ale tvrdí, že už nevěří. Mučí ho pochyby, jestli si všechno jen nenamlouval. Tvrdí, že byl dříve přesvědčený o tom, co říká. Dnes se už údajně pod učení církve nemůže upřímně podepsat. Jeho srdce necítí, o čem ústa mluví. Co říká, se osamostatnilo a nemá vztah k jeho konkrétní zkušenosti. Důvodem pro podobnou ztrátu Boha jsou často zkušenosti s ostatními duchovními. Tento muž byl zklamán, že jejich slova neodpovídala životu. A v určitém okamžiku se mu pochybnost natolik zaryla do duše, že sám už teď nevěří ani tomu, co sám hlásá. Pohlédl do tváře své vlastní bezbožnosti, své vlastní nevíře. A ta podlomila jeho víru.

Když se zmiňuji o takovémto druhu pochybností, chci ukázat, že Boha nelze vlastnit. My, kteří o Bohu neustále mluvíme, se rovněž musíme neustále tázat: Kdo je tento Bůh skutečně? Co to znamená, že Bůh se stal člověkem v Ježíši Kristu? Co znamená zmrtvýchvstání? Co znamená vykoupení? Ani studium teologie nám v tomto ohledu moc nepomůže. Mé odpovědi na otázky, v co věřím a jak v to mohu vůbec věřit, musí obstát před mým rozumem...

(str. 31)