Haichová Elisabeth: Zasvěcení /Metafora/

Autorka mistrovsky mísí vyprávění ze svého současného života, od dětství až do dospělosti, se vzpomínkami na život, který strávila jako faraonova dcera. Jako bychom v chrámových síních seděli s ní, nasloucháme učení velekněze Ptahhotepa, který ji na tuto cestu k nejvyšší moudrosti připravuje a vede k hluboké pravdě o smyslu života a důsledcích našich činů. Nejobsáhlejší reinkarnační zpráva, jaká kdy byla sepsána, nejsrozumitelnější svědectví o dávné moudrosti skutečného zasvěcení, jež odedávna dráždí lidskou fantazii.

... Když toto cvičení po dlouhé době zvládneme, musíme cvičit rychle se měnící duševní stavy, až dokážeme prožívat nejrůznější rozpoložení po sobě, měnící se tak snadno a přesně, jako umělec vyluzuje na svém hudebním nástroji libovolně všechny tóny nahoru a dolů, od nejnižších až po nejvyšší. Pak, když dokonale ovládáme všechny duševní stavy od nejtemnějšího žalu až po nejzářivější pocit radosti, smíme vystoupit o stupeň výš a musíme prožívat bez přechodu za sebou protikladné duševní stavy. Například největší smutek a bez přechodu největší veselost; nebo strach - a pak bleskově přejít na sebejistou odvahu.

Tato cvičení smíme provádět pouze pod vedením našeho učitele. Jsou totiž velkou zátěží pro nervy. Trvá velmi dlouho, než pomocí řízených představ prožijeme všechny duševní stavy tak živě, jako by byly diktovány zevními událostmi. Ještě déle trvá, než projdeme celou škálou duševních stavů zdola až k nejvyššímu stupni. Pouze tehdy, dokážeme-li po cvičení uvést nervy do naprostého klidu a udržovat je v tomto stavu po celý den, smíme přejít k již zmíněnému nejtěžšímu cviční, prožívat protikladná hnutí mysli bezprostředně po sobě. Smyslem těchto cvičení je, abychom nebyli vydáni na pospas ani zevním událostem, ani svým náladám, ale dokázali sami určovat svůj duševní stav, a tudíž si za všech okolností zachovávat duševní rovnováhu. Jsme neustále vnitřně bdělí a duchapřítomní ...

(str. 215)