Gato: Mandaly mezisvětí

soubor povídek, z nichž většina vyšla již dříve v souboru "Soumrakodlak II", zde bohatě doprovozených mystickými ilustracemi Otto Plachta

Marek a tajemné okno

Marek měl jednoho přítele. Ten velice rád chodil v noci ztichlými ulicemi města. Při cestách domů musel projít kolem vysokého stavení. Byla to administrativní budova jakési firmy. Všímal si, že v posledním, patnáctém patř se svítí občas i v neděli o půlnoci.

Hloubal nad tím, co se tam může odehrávat.

"co by se tam mělo dít?" dobíral si ho Marek.

"To právě nevím, ale mám z toho strach. Není možné, aby tam někdo soustavně zapomínal zhasnout nebo tam v tu dobu pracoval," odvětil přítel a za chvíli pokračoval: "Myslím, že se tam děje něco tajného a zlého. Nechceš se tam jít se mnou podívat a zjistit to?"

"To jsi uhodl, že nechci," odbyl ho Marek.

Jednou v noci přišel přítel k Markovi domů.

"Jdu se tam podívat," řekl. "Už se tam zase svítí."

Marek vylovil z kapsy vystřelovací nůž.

"Pro všechny případy," řekl.

"Co bych s tím dělal??!" odmítl přítel zbraň.

Rozloučili se.

Asi měsíc poté se Marek vracel pozdě v noci domů. Náhodou šel kolem onoho patnáctiposchoďového domu. V tu chvíli si uvědomil, že vlastně od té doby svého přítele neviděl. Podíval se na budovu. V posledním patře se svítilo.

Chvíli zaváhal, ale pak zamířil ke vchodu. Vytáhl z kapsy nůž a vypáčil okno. Protáhl se dovnitř.

Tiše stoupal po schodech.

V patnáctém patře se zastavil a nabral dech. Potichu otevřel dveře vedoucí do chodby v patř. Pro jistotu je nechal otevřené.

Přikrčil se a plížil se kolem stěny. Mířil k pootevřeným dveřím, z nichž se linulo světlo. Došel k nim, všude bylo ticho. Se zatajeným dechem nakoukl dovnitř. Nikdo tam nebyl. Oddechl si. Vyšel ven. S hrůzou zjistil, že dveře od patra jsou zavřené. Sevřel v kapse nůž.

V tu chvíli zhaslo v místnosti světlo.

(str. 25)