Gato: Strašidla, démoni a přízraky

Úvod, který lze přeskočit

K věcem tajemným a strašidelným mají lidé obvykle dvojaký postoj, který lze charakterizovat jako směsici obav a zvědavosti. Zvědavost je jednou z hlavních vlastností, které stojí za všemi objevy a vynálezy lidstva. Strach a obavy jsou tím, s čím se každý z nás musí popasovat, když čelí něčemu neznámému, nejistému a tajemnému. Lidé cítí jakési vnitřní pohodlí, když mohou věci uspořádat dle svého rozumu, popsat dle svých logických kritérií a tím je z šuplíku s nálepkou "neznámé" přesunout do šuplíku s nadpisem "poznané". Tímto prostým aktem se do značné míry otupí ostří i té nejstrašlivější věci. A co může být strašlivějšího než strašidlo?

Na následujících stránkách se s trochou humoru, nadsázky, zvídavosti i fantazie podíváme do světa strašidel a pokusíme se zjistit, co jsou vlastně zač, jaké jsou jejich možnosti a proč nás vlastně straší.

V zásadě lze strašidla rozdělit do dvou hlavních kategorií: organická čili ta hmotná s těly fungujícími podobně jako těla lidí či zvířat. Do této kategorie zajisté patří třeba hejkal, vlkodlak či vodník. Tyto bytosti si celkem vzato žijí svůj život ve svém prostředí a s možnostmi a potřebami, které jsou vlastní jejich druhu. Když se však jejich svět protne se světem lidí, lidé toto považují za strašidelnou událost. Druhou kategorii tvoří strašidla neorganická - tedy ta s iluzorním tělem ducha, které je schopno procházet třeba zdí. Ke své obživě nepotřebují hmotnou potravu a vůbec překračují všechny zákonitosti pozemského života tak, jak je známe ze světa lidí, zvířat, rostlin. Tyto bytosti mnohdy mají strašení lidí jako základní příčinu své existence a jejich potravou je lidský strach a různé další negativní a temné lidské emoce...

(str. 9)

Podpostelová strašidla

... Klasická činnost všech druhů podpostelových strašidel je tato: co dělají přes den, se vlastně neví. Se setměním se však stahují do dětského pokoje a usídlí se pod postelí, případně v šuplíku pod postelí a čekají, až dítě ulehne ke spánku. Pokud dětem čte někdo dospělý pohádku na dobrou noc, strašidla dlí v úkrytu a ani nedutají. Jakmile však dítě v pokoji osamí, pouští se do své činnosti. Jak ví každé malé dítě, strašidla čekají na okamžik, kdy dítě vystrčí nohu nebo jinou část těla ven z úkrytu pod peřinou a pak na toto místo zaútočí nějakým svým speciálním strašícím orgánem.

V praxi vypadá běžný atak podpostelového strašidla asi takto: než dítě ulehne ke spánku, udělá první sérii protistrašidlových opatření, která se skládají z toho, že při všech rozsvícených světlech i lampičkách projde všechna temná zákoutí v pokoji (včetně oblasti za závěsy) a přesvědčí se, že tam nečíhá žádné strašidlo.

Pak si dítě lehne do postele, dobře si vědomo toho, že podpostelová strašidla jsou velmi mazaná a nějakým záhadným způsobem se často dokáží přemístit dolů pod postel.

T toho důvodu se dítě snaží usnout už během pravidelného čtení pohádky na dobrou noc. Moc dobře totiž ví, že v přítomnosti rodičů jsou tato strašidla naprosto bezmocná...

(str. 14)