Gato: Soumrakosvit

Bližší informace

Před více než dvanácti lety vyšla poprvé knížka Soumrakodlak. Na obálce bylo napsáno, že je to popis mé cesty poznání inspirované zenem a nagualismem. Když jsem tu knihu nedávno opět přečetl, skoro ničím mě neoslovila. Psal jsem ji v době svých studií... jak univerzitních, tak zenových či čarodějných, a proto se příběhy z této knihy snaží "zastavit svět". V době, kdy jsem tu knihu psal, jsem začal přicházet na to, že všechno je poněkud jinak, než mi tvrdili a než mě učili. Tehdy jsem ze sebe pracně sundával vše, co na mě navěsili lidé, kteří pro mě v tom či onom období života byli autoritou. Byl jsem tehdy nespoutaný učedník cesty, který se nezalekne žádného dobrodružství, lačně přijme jakoukoliv výzvu a pro jistotu jde ve všem ještě o kousek dál, než je nutné, aby se najisto přesvědčil, kudy a kam vede ta či ona stezka. Vždy jsem rád - a až nadoraz - testoval své hranice a povídky ze Soumrakodlaku jsou toho dokladem. Hlavní hrdina musí v mnoha povídkách zemřít - stejně tak umíraly i mé implantované názory na život i svět. Takže Soumrakodlak je kniha, která rozsápe a roztrhá na kusy zažité vzorce a přesvědčení.

Cesta mě však vedla dál a po učednickém období bourání bylo nutné opět postavit svět takovým způsobem, aby se mi v něm líbilo prožívat každodenní život. Stal jsem se uvážlivějším, laskavějším a mlčenlivějším. Nerad používám slovo poznání a vůbec celý slovník lidí pídících se po duchovnu. Prostě si jen žiji svůj život a následuji to, co mi vnuká srdce. Knížka Soumrakosvit je o laskavosti, tichém humoru, tajemství a spočinutí na cestě, která má srdce. Soumrakosvit je o mých výpravách do realit snění, hlubin duše a mexických zákoutí. Gato Tygří oko ze snění

Někdy jsme s mou milovanou jako rozlícení tygři. Nejraději bychom se převlékli do tygřích kůží, vytáhli drápy, vycenili zuby a pustili se jeden do druhého. Naše zalíbení a láska jednoho ke druhému je veliká, a stejně tak to bývá s hádkou, která mezi námi vzplane. Slušely by nám zvířecí kože, alespoň bychom do sebe mohli kousat, škrábat a trhat ... a pak, znaveni hádkou, se k sobě přitulit a usnout. Snad všechny naše spory jsou o věci, které vůbec nejsou důvodem k tak lítému boji.

Mezi námi je však vše intenzivní a hádka není výjimkou ... bohužel. Mockrát jsme si řekli, že už to tak dál nejde, že bychom se měli krotit. Ale jde to těžko. Jednou za čas v ní ožije malá holka, která byla zvyklá provokovat, popichovat, vytáčet a dráždit svého staršího bratra, dokud nedošlo k sourozenecké rvačce, která jí byla tajným potěšením. Cítím, že nebudu mít od té malé holky pokoj a klid, dokud nevzplane oheň hádky. Když se o tom zpětně bavíme, říká mi: "Nemáš se nechat nachytat do mých pastiček." Odpovídám jí, že v partnerském vztahu pro mě není (a nechci, aby bylo) výzvou to, zda v poklidu přečkám její pokusy o vyprovokování hádky. Když hádka přejde, poraženi se cítíme oba, je nám, jako by z nás někdo vyrval kus energie, kus masa z těla. Pak si říkáme: "Příště si na to dáme pozor."

Zkoušeli jsme i to s těmi tygřími kožemi. Šli jsme si zabojovat na trávník nebo na postel. Někdy to zabírá, někdy ne. Již bychom však chtěli něco, co bude dokonalý hromosvod hádek ... nebo bychom mohli skončit jako divocí Indiáni z amazonského pralesa, kteří se udobřovali tak, že mlátili jeden druhého kyjem do hlavy a říkali si: "Buďme zase přátelé", dokud to skutečně nezabralo a neusmířili se. V našich zeměpisných šířkách a délkách však tento zjevně fungující recept není možný, tak jsme pátrali po jiném.

Asi dva dny po naší poslední hádce jsem měl dobré snění. Létal jsem krajinou, dokud jsem se nedostal do malého domu na kraji města. Byl to takový ten obchůdek, který je možné navštívit někde v Latinské Americe. Je to místo, které patří nějakému šamanovi či věštkyni, a můžete v něm koupit všechny druhy amuletů, medicín a okultních předmětů. Uvnitř byli majitelé, jeden starší pár a jejich dcera. Bavili jsme se o snění a já se jich ptal, zdali znají nějaký postup, který by mi pomohl vidět bílé světlo. Ta mladá žena sáhla do proutěné ošatky a vytáhla krásný hnědožlutý kámen - tygří oko. Byl poměrně velký, na jedné straně úplně plochý. Podala mi jej a řekla mi, abych si s ním třel místo mezi obočím. Vzal jsem kámen a dělal, co mi řekla. Byl to krásný pocit, místo třetího oka mi při tření kamenem změklo a cítil jsem v něm intenzivní vibrace. Pak jsem poděkoval a probudil se.

Hned další den jsem si odjel vyřídit nějaké záležitosti do Prahy. Musel jsem jít do jednoho knihkupectví. Když jsem z něho odcházel, podíval jsem se na kameny, které ležely v proutěných ošatkách u pokladny. Hned nahoře jsem spatřil nádherné tygří oko. Přesně to, které jsem viděl ve snění. Koupil jsem si ho. Celou cestu vlakem zpět jsem si jím třel místo mezi obočím a usmíval se u toho. Když jsem kámen ukázal své drané, okamžitě si jej zamilovala a řekla: "Každá domácnost má mít svůj kámen."

Od těch dob si jím čas od času třeme na čele a vidíme bílé světlo vždy, když spolu v něčem nesouhlasíme a ... zachováme klid. Už ani nepotřebujeme tygří kožky, stačí nám Tygří oko ze snění.

(str. 86)

Zboží zařazeno v kategoriích