Čhodron Pema: Když není úniku

Asi před rokem nás přijela navštívit naše drahá přítelkyně sestra Ajja Khema, théravádská mniška z Německa žijící na Šrí Lance, a vedla u nás vipassaná (meditaci vhledu) v ústraní. Pro mě osobně se jednalo o jisté zjevení, protože Ajja kladla velký důraz na radost. Teprve tehdy jsem si uvědomila, nakolik jsem předtím ve své praxi zdůrazňovala utrpení. Soustředila jsem se na přijetí všeho nepříjemného, nevítaného, trapného a ubližujícího, co dělám. Na radost jsem během toho pomaličku zapoměla.

Při oné sedmidenní meditaci v tichu nás Ajja Khema naučila, že v srdci každého z nás dřímá radost - když se s ní spojíme a necháme ji vykvést, oslavíme tím nejen svou praxi, ale i celý život. Radost je jako jemný jarní deštík, který nás povznese, vyvolá nám úsměv na tváři, a tudíž se jedná o úplně nový způsob nahlížená na utrpení.

V knížečce Chodím a medituji Thich Nhat Hanh v kapitole "Tento svět je Čistou zemí" říká: "Vím jistě, že ani Buddha, ani Bůh se nepohorší, když vám svěřím tajemství: Budete-li schopni ony klidné a od zloby oproštěné kroky učinit tady na zemi, nemusíte už chodit do Čisté země ani do Království božího." To rozpoložení úžasu a potěšení je přítomno v každém okamžiku, každém dechu, každém kroku, každém pohybu našeho každodenního života, jen když se na něj dokážeme naladit. Největší překážkou v propojení s naší radostí je zatrpklost...

(str. 45)