Čagánek Michal: Odložený vesmír

Bližší informace

... Naplnila mě hluboká jistota, že všechno dopadne dobře. Že už vlastně všechno dobré je. Ano, vše je v nejlepším pořádku. Záleží čistě na mně, jak se postavím k životu. Jestli se nechám vším vyděsit, nebo ve všem dokážu najít zrnko krásy, to zrnko obalit pochopením a stvořit perlu. Navlékat perlu za perlou na provázek života. Nosit ten náhrdelník viditelně pro všechny, nic neskrývat.

---

Ležel jsem na zádech a modlil se k Vodě. Neviditelná entita prostupující vše. Bez vody by nebylo života. Nebylo by mne, tebe, Standy, Michala.

Jako kluci jsme o tajemné povaze vody moc dobře věděli. Jak rádi jsme se v ní potápěli. Jak jsme milovali letní bouřky a déšť. Kolik potoků, bystřin a řek jsme vymetli, v kolika jezerech a rybnících se koupali. Kolikrát jsme poklekli u lesních studánek, nabrali vodu do dlaní, líbali ji a pili.

Jak rádi jsme se jí nechali objímat, hýčkat a unášet. Jak rádi jsme měli její zpěv, všechny ty klokotavé, vířivé a zurčivé melodie. Jak jsme si užívali její schopnost zrcadlit svět, potom ho uložit ke spánku a stát se stříbrným podnosem plným hvězd.

---

Úsvit mě zastihl na skalní výspě nad městem. Tiše jsem seděl a díval se. Svět už mi nepřipadal nebezpečný, svět byl naprosto úchvatný, klidný a pečující. Ten svět jsem byl já a ten svět byl ve mně. Jak bych se mohl cítit sám?

Byl zde ranní vánek a první paprsky slunce hladící vrcholky hor na obzoru, byly tu různé rostliny a bezpočet neviditelných tvorů, ve kterých jsem se poznával.

Svět voněl, dýchal a těšil se z nového dne...

(str. 93)

Zboží zařazeno v kategoriích