Brinar J. C.: První česká učebnice magie pro začínající adepty

Kapitola o etice až v samotném závěru? Neměla by se nacházet naopak na začátku knihy? Nabádat k používání magie pouze k dobru a důrazně varovat před jejím zneužíváním ke zlu? Možná by mohla obsahovat nějaké hrůzu nahánějící odstrašující příklady zavrženíhodného čarování a jeho tragických důsledků.

Tak to vás, milí čtenáři, zklamu. Především není mým záměrem operovat zde s natolik relativními pojmy, jako jsou "dobro" a "zlo" a snažit se dobrat odpovědi, zda je zlo zlem, je-li konáno v zájmu vyšší dobra. Podobné otázky s radostí přenechám filosofům.

Chápeme-li magii jako nástroj uskutečňování vlastních cílů, musíme se smířit s tím, že může být zneužita, stejně jako každý jiný nástroj a varovat vás před tímto zneužíváním je stejně zbytečné, jako varovat zákazníky před zneužíváním motorové pily k násilným činům. Nástroje jsou mnohé a každý může být použit k dobrému i zlému. Magie stejně jako motorová pila, stejně jako nůž, počítač, pero (mocnější než meč), nebo třeba politický projev. Záleží na povaze člověka, jak nástroje používá.

Omezím se tedy jen na jedno upozornění: Ti, kteří se rozhodli praktikovat černou magii s cílem druhého poškodit, musí počítat s rizikem zpětného odrazu, což je zdánlivě náhodná událost nebo série událostí, které se odehrají v životě magika krátce po provedení rituálu. Charakter těchto "náhod" odpovídá charakteru a záměru provedeného rituálu a umíte si asi představit, že v případě černé magie to nebudou události radostné a zalité sluncem. Čarodějnice se řídí pravidlem tří: cokoli uděláš ostatním, třikrát se ti vrátí. Říkejte si tomu třeba karma nebo boží mlýny, jestli chcete, ale rozhodně se vám vyplatí nezapomínat na tento princip...

(str. 145)