Weinreich Wulf Mirko: Tibetská kniha mrtvých jinak

„Tibetská kniha mrtvých“ (Bardo Thodol) je považována za jednu z nejdůležitějších knih moudrosti lidstva. Její metaforický jazyk je pro ne-buddhisty těžko srozumitelný a proto bylo zájmem autora citlivě a pečlivě převést hlavní obsah do moderního jazyka a zároveň zachovat poetiku a sílu originálu.

Vznikla tak delší báseň v próze, která popisuje různé fáze umírání až daleko za poslední dech. Zkušenosti psychologa, vlastní meditační praxe a zážitky blízké smrti mu pomohly vybrat univerzální duchovní pravdy z buddhistického textu a převést je do současných obrazů. Po vzoru originálu ji lze umírajícímu předčítat nahlas a tak podpořit v odchodu. Praktické pokyny pomáhají vytvořit vhodnou atmosféru a správně načasovat čtení. Je ale možné ji využít i k osobní meditaci o smrti, pomíjivosti a ke zkoumání vlastního vědomí.

Rozsáhlá esej Kena Wilbera pojednává o místě „Tibetské knihy mrtvých“ v moderní psychologii a spiritualitě a vztahuje téma smrti k jeho integrálnímu modelu vědomí. Obsah doplňují doporučení pro hudbu a užitečné odkazy.

„Kniha je stručným a praktickým průvodcem umíráním. Neměla by se číst jednorázově. Je to i pracovní sešit pro přípravu na okamžik umírání.

Ukázka:

... Když tento text čtete umírajícímu, čtete jej samozřejmě také sami sobě. Tím se stává jak formou práce se smutkem, tak přípravou na vlastní smrt. A s největší pravděpodobností zjistíte, že vaše porozumění tomu, co se odehrává za hranicemi našeho pozemského života, se při každém čtení prohlubuje. To může zmírnit váš strach z vlastní smrti. Je to také dobrá forma rozloučení a prohlubuje vnitřní postoj lásky, který druhého člověka nechává odejít.

Pokud byste chtěli tuto knihu používat jako řízenou meditaci nezávisle na konkrétním úmrtí, doporučujeme číst pouze texty psané kurzívou bez šedého označení, které jsou na začátku orámovány relaxačním úvodem a na konci návratem do normálního bdělého vědomí.

Vznikne tak přibližně 45minutová meditační cesta. Pokud byste se chtěli věnovat podrobnějším informacím, můžete přidat úseky označené úzkým šedým pruhem. Tím se četba prodlouží na něco málo přes hodinu. Tato verze se mi při čtení Knihy mrtvých osvědčila jako optimální. Oddíly, které jsou zvýrazněny širokým pruhem nebo jsou celé šedé, se pro meditaci nedoporučují, protože jsou relevantní pouze pro skutečné pečování na konci života. Pokud text čtete více lidem, můžete v opakovaném pozdravu místo jejich jména použít slovo umírající nebo cestující...

(str. 17)