Veltrubská Ivana: Životní scénáře

Proč jsou někteří lidé nespokojeni se svým životem? Proč stále opakují stejně nešťastné a nefunkční vztahy, proč se jim nedaří v zaměstnání, ačkoliv mají zdánlivě všechny předpoklady k úspěchu? Proč jsou někteří lidé stále bez prostředků a jiným se vše daří? Často své opakující se neúspěchy svádíme na Osud. A častěji na druhé lidi kolem nás. Ale tím ještě více zabředáváme do pocitu životního nezdaru.
Za opakující se životní problémy může „zamrzlý“ Životní scénář, který jsme si osvojili v dětství. Nejsme si ho vědomi, ale určuje naši cestu životem. Životní scénář je pojem, který razil zakladatel Transakční analýzy Eric Berne. V této knize je tato sebepoškozující síla, která nás zbavuje autenticity a svobodné volby životní cesty, nazvána takto, i když není zcela identická s Berneho pojetím. Protože je však tento název snadno srozumitelný, mluví se v ní o Životním scénáři – na rozdíl od mnoha užitečných scénářů, které si situačně sami volíme.
V této knize je vysvětlen vznik a povaha Životních scénářů, je uvedena řada různých teorií ukazujících na problémy, které utvářely a mrzačily naši osobnost v dětství. Dále je vysvětlen psychoterapeutický způsob práce s Životními scénáři a popsány používané techniky. Text je pro ilustraci doprovázen řadou příkladů z kazuistik a výtvorů klientů.Cílem této knihy je tedy pomoci čtenářům pochopit, co je to Životní scénář, převzít za něj zodpovědnost a hledat cestu k osvobození.
Kniha je určena čtenářům, kteří chtějí změnit to, co je v životě brzdí a limituje. A také psychoterapeutům, kteří by chtěli tímto způsobem pracovat.

Ukázka:

Psaní pohádky

Pro skupiny či semináře nabízím ještě jednu zajímavou techniku, jak pracovat se svým scénářem v pohádkách.

Připomíná dětskou hru, kdy se lidé rozdělí na skupinky po třech a pěti lidech a jeden začne psát pohádku. Napíše jednu větu, druhý pokračuje, pak další. Nesmí se u toho mluvit, diktovat druhým, co tam má a nemá být. Je dobré, aby se papír s pohádkou otočil ve skupince alespoň pětkrát. Pak se pohádky nahlas přečtou, co je velmi osvěžující zábava.

Po přečtení celé pohádky si každý vypíše své věty a přečte je, jak šly za sebou. Skupina spolu s lektorem se začne zabývat rozdíly v přínosech každého pisatele k celkovému ději. Je to až neuvěřitelné, jak se objeví velmi rozdílné zacházení s dějem. Zajímavé je už to, kdo se chopí iniciativy pohádku začít a jak ji začne. Někteří účastníci připojují postavy, jiní rozvíjejí děj, další děj krášlí (popis přírody, hezkých detailů), nebo vpisují náhlé zvraty, jiní stále zachraňují a další boří to, co bylo postaveno.

Tuto techniku společného psaní pohádky jsem si odnesla ze svého výcviku Transakční analýzy - a snad právě ona mě nadchla pro práci s Životními scénáři. Jsem velmi vděčná za tuto inspiraci!

(str. 106)