Vácha Marek Orko: Dobro a zlo 21. století

Myslím, že existuje mnoho lidí, kteří v Boha věří, ale nejsou lidově řečeno nikde organizovaní. Není to vlastně jedno, že nejsou? Nejde hlavně o to žít podle Božích přikázání, i když vlastně dotyčný ani nemusí vědět, že jde o nějaká přikázání? Vím, trochu kacířská otázka, protože v Bibli je to jasně psáno.

Jsou přinejmenším čtyři důvody, proč "nechodit do kostela". Mohu se modlit sám, v přírodě, aniž by mi vztah k Absolutnu filtrovala nějaká organizace. Navíc je to organizace, která má z minulosti na kontě války, bohatství, rozmařilost, inkvizici, procesy s čarodějnicemi, pálení knih a podobně. Za další, organizace, která má přítomnost - skandály, zneužívání, utajování, restituce, homosexuály, kondomy... Zapomněl jsem na něco? No a pak to, že když vejdete do kostela a rozhlédnete se, tak tam potkáte lidi, o kterých víte, co jsou zač, a víte, že mimo kostel jsou vyloženě zlí.

No a já si přesto myslím, že to smysl má. Skandály byly, jsou a budou. Ale. Víra je tím vztahem já - Ty, ale to je jen jeden rozměr. Důležitý je i vztah my a Bůh. Společenství je velmi důležité. V pandemii jsme si ověřili, že nepotřebujeme ani honosné chrámy, ani varhany, ani sborový zpěv. Spoustu mší svatých jsem měl po panelácích, Velikonoce jsme slavili v přírodě. Církev, říká se, není organizace, ale organismus. A že přese všechno skrze ni ty vodopády shora tečou. Problémem není Bůh, problémem je ten jeho pozemský personál.

A když jsme u současnosti, tak opakuji, že pokud vydržíte na mši svaté prvních pět minut, tak uslyšíte jednu z nejdůležitějších modliteb celé mše: "Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem, že často hřeším, myšlením, slovy i skutky..." Proto jsem zde v kostele.

Je skutečnost, že je člověk věřící, sama o sobě předpokladem, že bude dobrý, nebo aspoň lepší člověk než nevěřící?

Na obvyklé úvahy, že jistě znáte mravně vynikajícího ateistu a mravně problematického křesťana platí, co o tom řekl C. S. Lewis. Dotaz je třeba položit jinak: Jak by se změnil ten ateista, když by se stal křesťanem, a jak by se změnil ten křesťan, když by se stal ateistou? Tyhle otázky je třeba zodpovědět.

Ale platí taky to druhé a ví Bůh, že to teď říkám velmi nerad: Pokud Tě víra neučiní mnohem lepším, pak Tě učiní mnohem horším. To je z Blaise Pascala. Nikdy neuděláme na světě tolik zla, jako když je konáme z náboženské horlivosti. To je taky pravda...

(str. 86)