Tománek Jan: Průvodce králičí norou

Ukázka:

Korporáty a zdánlivá konkurence firem

Zdánlivě žijeme ve svobodném světě trhu tisíců a tisíců různých firem, ale když se na ně podíváte blíže, zjistíte, že jsou to konkurenti jen na papíře. Všechny klíčové společnosti jsou ve skutečnosti vlastněny několika ohromnými nadnárodními firmami a ty zase ovládá a vlastní pouze několik investičních fondů jako jsou Vanguard a BlackROck, který je největší investiční společností na světě a vlastní aktiva v ceně 9 bilionů dolarů. Obě firmy tak společně spravují neuvěřitelný majetek 17 bilionů dolarů. Pro porovnání roční HDP (celková hodnota zboží a služeb vytvořená na daném území v průběhu jednoho roku) USA je 21 bilionů dolarů.

Soukromý majetek ve velkém měřítku už dnes prakticky neexistuje - pouze investiční fondy a soukromé banky.

Dokonalá pyramida - letadlo, které živí její vrchol a kde spodek pyramidy  doufá v lepší, přežívá a pracuje.

Doslova středověký nevolnický systém ukrytý za bílé límečky korporátů a bankovních domů - západní svět skrytý za demokracii, řízený několika málo lidmi, kteří ovládají všechny klíčové banky.

Malá západní firma, která je nucena dodržovat tisíce nesmyslných nařízení, byrokratických zákonů a minimálních platů, nemůže nikdy konkurovat výrobě v Číně a Indii, a to přesně velkým korporacím vyhovuje. Ony si totiž samy nechávají ve špinavých továrnách východní Asie vyrábět zboží, které se pak v našem světě prodává se stonásobnou marží - ta pak živí jen ty velké společnosti.

Korporace žijící zcela nad zákony, s majetkem přesahujícím rozpočty celých zemí - ony určují ceny tak, aby si jejich zboží mohli dovolit všichni ve všech koutech na Zemi - každý za ně ale platí podle své kupní síly.

Korporace vyrábějí ve skutečnosti na dluh rozvojových zemí - za cenu zdraví lidí a zničení planety. A my to vděčně přijímáme a masivně ty produkty kupujeme a často ještě s "ekologickou" značkou.

Když se nad tím zamyslíte, tak naprosto šílené je, že ty největší firmy ve skutečnosti nikdo nevlastní - nemají konkrétního majitele. Jen výkonného ředitele, představenstvo a manažery, kterým o tu společnost vůbec nejde - jde jim jen o vlastní plat, bonusy a to, jak udržet papírově společnost v černých číslech se ziskem pro akcionáře, aby o své teplé lukrativní místo nepřišli. 

Loajalita k jedné firmě se už nenosí - naopak, uvnitř korporace manažer nikdy nepovýší. Když se vybírá šéf, tak obyčejně zvenčí - někdo, kdo odejde z jiné korporace se skvělým záznamem v CV. Navíc toho člověka nevybere ani ta samotná firma - najmou si na to jinou konzultantskou společnost, která ví přece nejlépe, koho potřebujete...

Ty společnosti žijí bez regulací svým vlastním životem - nikdo je nekontroluje a jediným ukazatelem pro akcionáře je zisk. Odpovědnost je rozdělena tak, že v případě podvodů, ekologických katastrof nebo porušování zákonů vlastně nikdo za nic nemůže.

Akcie firem vlastní ohromné akciové fondy se skrytými majiteli a také firmy vzájemně mezi sebou, aby rozložily svoje rizika - takže spoustu akcií Apple vlastní například konkurenční Microsoft.

Ohromné nadnárodní společnosti samozřejmě vyvíjejí enormní tlak na vlády jednotlivých zemí, aby si prosadily vlastní výhodné zákony, daňové a ekonomické úlevy a staly se tak ještě většími a silnějšími na úkor obyvatel. Majetek těchto firem je často tak velký, že by si jednotlivé státy dokázaly koupit doslova celé.

Zatímco drobní živnostníci a malé firmy jsou zákony a daněmi drceni a likvidováni, velcí prosperují a neplatí daně téměř žádné a veškeré zisky převádějí přes systémy mateřských firem do daňových rájů.

Totálně se to vymklo kontrole, ale nikomu to nevadí, protože z té zlaté slepice stále padají zlatá vejce, která si dokáží koupit jakéhokoli politika.

Ty firmy jsou čirý, nikým nevlastněný socialismus a přitom koncentrovaná moc a peníze. A je jim jedno, jestli nakonec vyhraje ropa nebo zelené energie - ony se vždycky přizpůsobí...

(str. 49)