Svoboda Jan: Jak obohatit výuku, kurzy (i sebe)

Úvod

Jedním z problémů současné základní a střední školy je určitá disproporcionalita mezi předávanou výukovou látkou a prostorem pro řešení osobních témat žáků a studentů. Týká se to rovněž absolventů nejrůznějších vzdělávacích akcí, kurzů a seminářů. Ačkoli sociální sítě a internet nabízejí velké množství názorů, metod a postojů, zůstává problematická anonymita toho, kdo názor či postoj sděluje. Pokud problematiku osobnostního rozvoje dobře uchopí vyučující nebo vedoucí kurzu, prohloubí důvěru ve svou osobu a realizuje určité postupy a techniky, může mimo jiné dojít také k pozvednutí či utužení své autority. Přirozeným dopadem tak může být mimo jiné zvýšení motivace a zájmu o předávanou výukovou látku a také osobní rozvoj žáků a frekventantů.

Text si klade za cíl nabídnout nástroje, pomocí kterých lze výše uvedeného efektu dosáhnout. Byl sestaven z ověřených praktických zkušeností z prožitkových seminářů pro učitele různých typů škol v České a Slovenské republice, kdy cílem bylo najít formu, jak zatraktivnit vedení výuky a kurzů. Nabízí pohled na doplňující formu výuky realizovanou během cvičení na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě.

Předkládané techniky mohou doplňovat, zatraktivnit a obohacovat jakoukoli vyučovací hodinu, přednášku nebo seminář, a to zcela nezávisle na vyučovaném předmětu a obsahu lekce. Mohou se stát užitečným nástrojem v rukou pedagoga, lektora či vedoucího kurzu.

Techniky jsou dále představovány ve strukturované podobě tak, aby jejich převzetí a následné používání bylo co nejjednodušší a nejpraktičtější. K jejich zavedení není třeba psychologického vzdělání, stačí osobní zralost a bazální zkušenost s prací se skupinou, kolektivem. Obecně potřebná je rovněž ohleduplnost, citlivost a důraz na etickou stránku. Většina technik je dílem prožitkových a nemusí zůstávat na povrchu, může rozvíjet osobní zkušenost, prohloubit náhled na vlastní chování a jednání. Proto je důležité techniky před použitím osobně vyzkoušet...

Ukázka:

Sebeobraz a naučená selhávání

Cíl: uvědomit si princip, jakým vzniká sebehodnocení a možnost racionální úpravy

Technická stránka: cvičení v místnosti, psací potřeby

Délka cvičení: 30 minut

Postup:

• Účastníci si pod sebe do sloupce v odrážkách vypíší všechny své slabosti, nedostatečnosti, špatné vlastnosti (například slabá vůle, nezodpovědnost, slabá fyzická připravenost, netrpělivost, nesoustředěnost...).
• K jednotlivým odrážkám si připíší, s kým se v dané položce srovnávají, že jim vychází takové sebehodnocení (vypisují konkrétní osoby). Pokud tuto osobu nedokážou konkretizovat, napíší místo jména otazník.
• Ke každé odrážce za uvedené jméno či otazník připíší jméno osoby, se kterou by chtěli mít srovnatelný výsledek v dané oblasti (osoba může být stejná, případně jiná). Mohou volit osoby z reálného života, stejně jako osoby knižní nebo filmové. Pokud nedokážou napsat jméno, poznačí si místo jména vykřičník.
• Vypíší si znovu odrážky, u kterých mají poznačen otazník a vykřičník (budou účastníci, kteří toto nemají u žádné odrážky, a budou účastníci, kteří mají takto označených více odrážek).
• Poté jsou vedeni k úvaze, na základě čeho mají o sobě toto mínění, konkretizované danou odrážkou, zda se nesrovnávají s časopiseckým ideálem, filmovým hrdinou, pohádkovou bytostí. Pak bude nutná korekce. Pokud sebehodnocení v dané odrážce vychází pouze z názoru jiné osoby, pak je třeba přemýšlet, proč, na základě čeho a s čím, s kým daná osoba jedince srovnává, zda je vůbec reálné jí vyhovět.
• Podstatné je i širší zamyšlení: účastníci si vypíší všechny podstatné myšlenky získané v průběhu cvičení. Je možné jejich sdílení za předem stanovených podmínek.

Rizika:

• Účastníci "pózují" a upozorňují, že nemají žádné slabosti. Pak jsou vedeni k tomu, aby do sloupce vypsali všechny své klady a k nim dopsali, jak tento jejich klad škodí ostatním. Cílem je eticky upozornit na sebestřednost, která patří k sociopatickým vlastnostem dnešní doby.
• Účastníci jsou velmi zasaženi instrukcí, vytěsňují sdělované části, je třeba jednotlivé instrukce eticky vícekrát opakovat a snažit se neuvádět návodné příklady, které by mohly některé z účastníků motivovat ke srovnání sebe a příkladu, což by vedlo k deformaci základního cíle cvičení.

...

(str. 93)