Šrámek Milan: Cíle, cesty a nástroje formativního učitele

V modelu současného formativního hodnocení (FH) je učitel stále ten, kdo žákům říká čím prošli, co udělali, co to znamená a také kde a jak mají pokračovat. Učitel je tedy stále ten, kdo žáka kontroluje a řídí, zatímco žákova analytická, reflexní a organizační mysl "spí". V pedagogickém terénu chybí metodika pro práci se zkušeností žáků, což je ekvivalent pro slovo kompetence, kde by žáci vědomě rozpoznávali svou učební cestu (obsah a proces) na základě její facilitované reflexe.

Popsaná metoda (cesta) pracuje s Demingovým cyklem PDCA a se sdílenou reflexí, kterou facilituje učitel speciálním sledem otevřených otázek. Žáci jsou těmi, kdo s pomocí učitele reflektují svoji zkušenost, hodnotí svou práci (na své úrovni) ve více hlediskovém hodnocení a rozhodování, což jim umožňuje myslet meta-kognitivně, tvořivě a růstově. Umožňuje jim tedy využívat vyšších hladin myšlení, což způsobuje i více vnitřní motivace. V účinku jde o určitý mentální "scaffolding", který umožňuje rozvoj slovní zásoby, řešení problémů a dovedností učit se. Tím se od principů konvenčního FH, které využívá převážně vnější zpětné vazby, podstatně liší. Meta-kognice je rozvíjena prostřednictvím tzv. "reflexního myšlení". V pracovních kapitolách této knihy je uveden průnik k psychologizujícímu pozadí, včetně užitků a příznivých dopadů na žáky i učitele.

Kniha si klade za cíl ukázat čtenáři zásadní rozdíl mezi "regulací", "korekcí" a "formací" žákova myšlení a učení. Využívá principů konstruktivistické a humanistické pedagogiky, zejména vnitří zpětné vazby aktivizující hluboké myšlení a směřující k růstovému, sebepřekračování učební zkušenosti žáků ...