Spira Rupert: Uvědomování si Uvědomování

Přirozenost Vědomí

Stejně jako filmové drama nikdy neporuší obrazovku, tak ani uvědomování neboli samo Vědomí nikdy nenaruší žádný obsah prožitku.

Myšlenky mohou být rozptýlené, pocity stísněné, tělo bolavé a svět problematický, ale čisté znání, uvědomování neboli samo Vědomí není nikdy znepokojeno ničím, co se v prožitku děje. Jeho přirozeností je sám mír.

Nejde o mír křehký, závislý na klidu mysli, těla nebo světa, který je vždy relativní. Je to mír, který je Vědomí přirozeně vlastní a je dostupný kdykoli na pozadí všech zkušeností. Předchází všem činnostem nebo nečinnostem mysli a je na nich naprosto nezávislý. Jako takový tento mír "přesahuje chápání".

(str. 43)

Plující oblaka slávy

Představte si herce jménem John Smith, který má hrát krále Leara. John Smith tu bude představovat nekonečné Vědomí a král Lear konečnou mysl neboli zdánlivě samostatné já.

A právě tak jako John Smith a král Lear nejsou dvě odlišná já - král Lear je pouze imaginárním omezením Johna Smitha, které na sebe sám vzal , tak ani nekonečné Vědomí a konečná mysl nejsou dvě různé entity. Konečná mysl je jednoduše zdánlivým omezením, které Vědomí samo přijalo, aby mohla být manifestována objektová zkušenost.

A teď si představte, že jednoho večera hraje John Smith krále Leara natolik zaníceně, že úplně zapomene, kdo opravdu je, a uvěří, že je skutečně král Lear. Co by v takovém případě musel král Lear udělat, aby si uvědomil, že je John Smith, a zbavil se tím svého utrpení? Král Lear sám nemůže udělat nic, protože ve skutečnosti tu žádný člověk jménem král Lear není.

Cokoliv bychom králi Learovi doporučili dělat pro to, aby se stal Johnem Smithem, by ho jen více utvrzovalo ve víře, že on sám je opravdu nezávisle existujícím člověkem či samostatnou entitou, čímž bychom nadále, byť jemně, udržovali příčinu jeho utrpení. A kdyby král Lear nedělal nic, zůstal by prostě dál králem Learem - alespoň tedy zdánlivě, z jeho vlastního imaginárního hlediska - a nadále by žil také ve svém utrpení.

Náš král Lear se tedy snaží zbavit svého utrpení pomocí různých objektů, látek, činností, stavů mysli a vztahů - nekončícím hledáním, které jen vyvažuje jeho neštěstí.

Dokud král Lear věří, že je králem Learem, něco dělat musí. Vlastně není možné, aby existoval a současně nic k odstranění svého utrpení nedělal. Jestliže trpíme, už z povahy věci hledáme bez ustání své štěstí v objektových prožitcích a "nicnedělání" pro nás nepřipadá v úvahu. Hledání štěstí v objektové zkušenosti je činnost definující zdánlivě oddělené já.

Jako soucitný ústupek člověku v takovýchto nesnázích doporučuje neduální učení činnosti nebo cvičení, jejichž cílem je nasměrovat trpícího, přímo či nepřímo, dovnitř, ke zdroji míru a štěstí.

Pokud je trpící člověk dostatečně zralý, nasměruje učiní jeho pozornosti rovnou ke zdroji či k esenci jeho mysli, kde spočívá mír a štěstí, po nichž touží.

Pokud je ale mysl příliš zvyklá hledat štěstí v objektové zkušenosti a nemá zatím potřebnou stabilitu či zralost, a nedokáže se tudíž přesměrovat od prožívaných objektů k jejich subjektivnímu zdroji, neduální učení jí nabídne podpůrná cvičení, která ji postupně připraví na nadcházející návrat a rozplynutí se ve vlastní esenci.

Smyslem těchto přípravných cvičení je ukáznění těla a mysli, aby se mohla pozornost osvobodit z fixace na objektovou zkušenost...

(str. 111)