Rei Veronika: Zbožňuju tě navždy

Dívám se z letadlového okýnka, jak plynou po obloze mraky. Dívám se na Měsíc. Dívám se na Jupiter. Dívám se do budoucnosti. Dívám se na celý svůj život z ptačí perspektivy a mou dušičkou se rozprostírá absolutní klid a mír se vším. S celou existencí. Se všemi dramaty, lidmi, povinnostmi. Takhle bych se chtěla cítit každý den. Tyhle pocity totiž léčí všechny šrámy na dušičce, všechna traumata a strachy. Zavřu oči a usínám s úsměvem na rtech.

(z obálky)

Kaštany

Vracím se večer z jógy s podivně melancholickou náladou. Občas se mi povede "hodit čakry do pohody", ale občas, když je hodně práce, se nedokážu od reality odpoutat a namísto relaxace a meditování jen zaháním negativní myšlenky. Jdu potemnělou ulicí a dívám se pod nohy, kam šlapu. Okolí nevnímám. Vrtá mi hlavou rozhovor dvou jogínek, který jsem zaslechla v šatně.

"No a já mu psala, co dělá dneska večer a on že už něco má, tak nevím," vnímám napůl ucha během převlékání.

"A jak se jmenuje?"

Ozve se jméno, které nápadně připomíná jméno mého kluka. Zpozorním a prohlížím si blondýnu v legínách. Mám chuť se jít zeptat, co říkala, jestli jsem se nepřeslechla, ale nechce se mi být hysterická stíhačka. Nechce se mi být spousta holčicích rolí. Jenomže má holčičí paranoia je v mžiku spuštěna. Včera říkal, že se viděl s nějakou kamarádkou z medicíny, co se mu ozvala po dlouhé době. Neptala se ho, jestli nemá dneska čas? Není mi z těch myšlenek dobře u srdíčka. Vyvolává to ve mně obrovské pochybnosti. Jaký vůbec je? Věřím mu vůbec.

Vůbec ho neznám, bleskne mi hlavou. Co když je na blondýnky? Momentálně jsem blonďatá dost, fyzicky si to o mně myslí jen ve Španělsku. Co když už tajně jednu holku má? Co když během té doby, co byl pryč, někoho měl? Co když pro něj nejsem dost dobrá a za chvíli se bude poohlížet někde jinde? ...

(str. 37)