Když se rozum setká se srdcem
Pjér La Šé’z patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české psychologické a duchovní scény. Jeho jedinečný dar spočívá v tom, že dokáže propojit hluboké myšlenky s obyčejným lidským příběhem.
Mluví jazykem, kterému rozumí nejen odborníci, ale především lidé, kteří hledají cestu k sobě. Jeho slova nejsou teorií. Jsou výsledkem života.
Ukázka:
... Ono procitání, které je zjevně v plánu Vesmíru, je bolestivý proces; bolestný, zdlouhavý, velmi tíživý a plný regresů. Často slyším od lidí, kteří se probouzejí, že opravdu naříkají nad spícím okolím. Přece první, co postřehnu, když se probouzím, je, že okolo se spí. To je logické. Proto se najednou volá: Kajme se, soudný den se blíží. Já jsem taky zažil tuhle vývojovou fázi, které se těžko může někdo vyhnout a kterou Jung velice přesně označuje jako inflaci. Nevědomí inflačně přemůže vědomí, a nikoli naopak. V knize čínské moudrosti I-ťing se tento stav nazývá Převaha velkého a přirovnává se k příliš tlustému a dlouhému trámu, který drží střechu a na koncích je příliš tenký, takže se nebezpečně prohýbá. Takový stav je samozřejmě dlouhodobě neudržitelný.
Pokud bych se na to podíval tímto způsobem, musel bych připustit, že tady probíhá proces bolestného, pozvolného a dlouhodobého probouzení, jenž tito lidé, které jsi jmenovala, výrazným způsobem předběhli o několik tisíc let. Proto mohli říkat, co chtěli, a bylo to opravdu objasněné. Ve chvíli, kdy tam byli přítomni, tomu bylo rozuměno; jakmile zmizeli, zůstaly jenom interpretace a vzpomínky, kterých se logicky chytl spící svět a ten musel nutně vytvořit mocenské struktury, protože co měl dělat jiného? Nic jiného nedovedl. Kdyby to byl Ježíš, tak ho to ani nenapadne. Ale protože to je někdo, kdo si na Ježíše trochu vzpomíná, je tím pořád nějak fascinován a rád by to předal, ale neví přesně jak, tak vytvoří organizaci...
(str. 151)