Míriam Tirado: Dětský vztek

... Všechny děti je mají a všichni rodiče se s nimi musí vypořádat. Jde o pověstné záchvaty vzteku, které dokážou vyvést z míry i respektující a uvědomělé dospělé. Záchvaty vzteku v nás často probudí naši nejhorší stránku, což pak vede k výčitkám, smutku a pocitu selhání. 

A co když není potřeba tolik trpět? Co když je absurdní uvažovat o dětském vzteku jako o něčem, co je potřeba zastavit? Jde přece o nezbytný aspekt vývoje našich dětí. Co když jste klíčem vy, vaše schopnost zůstat v přítomnosti a vědomě situaci uchopit? Možná se vám tomu nechce věřit, ale záchvaty vzteku nabízejí skvělou příležitost ke společnému učení a růstu. Míriam Tirado, matka dvou dcer a poradkyně vědomého rodičovství, vás tímto procesem provede tak, abyste mohli k výchově dětí zaujmout klidnější, ohleduplnější a otevřenější postoj... Ano, i uprostřed záchvatu vzteku.

Ukázka:

... na příkladěch to uvidíme jasněji. Představme si, že se dítě vzteká doma. Dcera křičí, jako by ji na nože brali. Je unavená, chtěla se dívat na pohádky a já jsem jí to zakázala. Práská pěstmi a propichuje mě nenávistným pohledem. V tuto chvíli by asertivní a vědomou reakcí bylo pochopit, že je unavená a že frustrace z toho, že se nemůže dívat na pohádky, způsobila, že její nepohoda způsobená únavou (základní neuspokojená potřeba) explodovala. Chápu její pocity a soucítím s ní. Zůstávám však neutrální, aniž bych ji soudila, aniž bych odvracela zrak nebo chtěla, aby přestala, aniž bych se snažila odvést její pozornost od toho, co cítí. Neberu si to osobně a doprovázím ji a pomáhám jí dostat se z toho, abych jí mohla dát to, co potřebuje: odpočinek.

Udržuji také dvojí pozornost: jednu na ni a na to, co potřebuje, a druhou věnuji sobě, pozoruji, jak se cítím, jestli se ve mně něco neprobouzí, jestli se neobjevuje nějaká emoce nebo jestli se nezačíná aktivovat moje sopka. To, že se pozoruji, mi pomáhá zavčas odhalit mé pocity, a neskončit tak u nevědomé reakce, která by nám oběma způsobila větší bolest. Díky tomuto dvojímu zaměření zůstávám spojená s ní i se sebou. Snažím se být přítomná, tady a teď, a jednat jako dospělý člověk, kterým jsem. S nadhledem a s hlubokým přijetím toho, co je ...

(str. 155)