Kužel Vladislav: Úvahy o životě a člověku

Vladislav Kužel (1898 – 1965) byl dosud znám především jako výtvarník tarotu navrženého Pierrem de Lasenic a zapisovatel jeho myšlenek, shromážděných v knize Hovory s Lasenicem. Knihu Úvahy o životě a člověku tvoří vedle Kuželových textů, které k vydání připravil Lukáš Loužecký, také Kuželem uspořádaná praktická učebnice projekce podle dr. Ludwiga Staudenmaiera, biografická část obsahující dosud neznámá data z Kuželova života a bohatá obrazová příloha. Publikací knihy profesora Vladislava Kužela Úvahy o životě a člověku chceme složit poctu této významné a neprávem opomíjené osobnosti novodobého českého hermetismu. Symbolicky se tak stává v roce, kdy si připomínáme šedesát let od Kuželovy smrti.

Ukázka:

... A nyní si všimněme ještě dvou základních cest, kterými vedli své neofyty k cíli a k poznání filosofové starověku. Dělo se tak předně takzvanou "nepřímou cestou", kdy byly ukázány a vysvětleny prostředky, jakých má neofyt užít, aby dospěl cíle. Neofyt tedy dosahoval poznání věcí vždycky až ex post, tedy ve výsledcích své práce. Proto také i svůj cíl poznával a tušil v dílčích částech, vedoucích k této metě.

Vedle tohoto způsobu existovala ještě jiná možnost, vyhrazená výslovně jen někomu. Zdá se, že již evangelisté na to upozorňují svým rozlišením lidských duší na "časné, předzvěděné anebo předurčené" ve svých schopnostech...

Tak tedy tito předurčení měli možnost užití takzvané "přímé cesty", která se od předchozí metody liší opačným postupem. K cíli se nedochází prožíváním vývojových článků, nýbrž cíl si neofyt vytváří přímo v sobě.

Proto i prostředky, kterými dotvrzuje své rozhodnutí, jsou jen otázkou jeho volby. Není proto také veden, nýbrž se učí od počátků sám chodit. Vychází se tu od dvou prastarých vět poznání, podle nichž "odshora dolů" mohou jít jen ti, kdož jsou schopni abstrakce, a tedy dokážou nalézt tuto cestu od abstraktního ke konkrétnímu. Stejně zase "chudí duchem" jdou vždycky naopak, tedy odzdola nahoru. Právě tak způsobem, jakým své poznání člověk vyslovuje, je rovněž hodně osobní. Máme na mysli znalost určitých paralel, kde pomyslné vyjadřujeme konkrétním symbolem, vhodnou formulí či melodií, zkrátka užijeme-li starého výrazu, "rituálem"...

(str. 31)