Krenak Ailton: Nápady, jak odsunout konec světa

... Naše doba vyniká v tom, oč nás dokáže připravit:o smysl života ve společnosti, o sám smysl životní zkušenosti. To vede k obrovské nesnášenlivosti vůči lidem, kteří se ještě dokážou těšit z toho, že jsou naživu, že tancují, že zpívají. A po světě je rozptýleno plno skupinek lidí, kteří tancují, zpívají, přivolávají déšť. Onen druh přízračného lidstva, do kterého nás zvou, tak velkou radost, tak velké potěšení ze života nesnese. A proto jako jednu z možností jak nás přimět, abychom se vzdali vlastních snů, hlásají konec světa. A moje provokace ohledně odsouvání konce světa spočívá právě v tom, že se vždycky dá vyprávět ještě jeden příběh. Pokud to svedeme, budeme ten konec odsouvat dál.

Je důležité prožívat vlastní pohyb po světě, a to ne metaforicky, ale ve smyslu vzájemného dotýkání, možnosti opírat se o sebe navzájem. To, že se můžu tady v Portugalsku účastnit setkání, jako je toto, a mluvit k tak podstatnému publiku, jako jste vy, je pro mě dárek. Můžete vzít jed na to, že mi vléváte do žil energii, abych ještě o fous oddálil začátek konce světa, který vidím na obzoru. A vyzývám vás, abyste přemýšleli o tom, jestli byste si totéž nemohli vzít za úkol sami. Je to něco jako tai či čuan. Až budete mít dojem, že je nebe hodně nízko zkuste ho tlačit vzhůru a zhluboka přitom dýchat.

Jak se brazilské domorodé národy postavily ke kolonizaci, která chtěla udělat krátký proces s jejich světem? Jak strategie tyto národy používaly, aby prošly touto noční můrou a kopaly kolem sebe, hájily svá práva a narušovaly harmonický zpěv sboru spokojených ještě v 21. století? Nasál jsem do sebe různé triky, které naši předkové používali, stejně jako tvořivost a poezii, kterou se napájel odpor těchto národů. Civilizace je nazývala barbary a zahájila proti nim nekonečnou válku, jejímž cílem bylo proměnit je v civilizované lidi, kteří budou hodni vstupu do klubu lidstva. Množí z nich ale nejsou jednotlivci, ale "kolektivní osoby", buňky, které své vidění světa dokážou pronést časem...

(str. 29)