Jordánová Zdeňka: Vzpomeň si - Jdi ve svém vlastním světle

Drahý cestovateli vesmírem!

Vzpomeň si! Jdi ve svém vlastním světle, po svých vlastních stopách. Důvěřuj, že na počátku všeho, pokud se tam vrátíš, najdeš svoji vlastní podstatu a spojíš se s původním záměrem tvého života na Zemi i života jako takového.

Tvé stopy vedou zpět k počátkům, k tvému rozhodnutí vydat se na planetu Zemi a zúčastnit se velké transformace. Vedou ale i dopředu, tam, kde jsi ještě "nebyl". Přesto tuto cestu znáš.

Tvůj život je nádherná cesta světla. Neboj se, drahý příteli, rozpomenout se na svoje minulé kroky. Cokoli bys mohl "vidět" lépe, změň to. Tvůj starý, opravený a pochopený příběh změní i tvoji budoucnost.

Tím, že přijmeš svůj příběh - spojíš se s Matkou Zemí. Teprve potom můžeš vystoupat k Nebeskému Otci, vzhůru ke hvězdám. Náš život je fascinující zázrak!

Jsi ve svém vlastním světle, po svých vlastních stopách! vedou do Nové Země.

Země láskyplné, radostné, smysluplné, známé a vytoužené. Vedou do ní stopy nás všech. VZPOMEŇ SI!

S láskou Zdeňka

Ukázka:

Rozhovor

Je čas na rozhovor. S kým? To je otázka... možná se podivíte.

Většinou tomu rozumíme jednoduše... Prostě dnes jsem zrovna potkal Pepu, tak se asi bavím s Pepou, nebo snad ne? Potom jsem potkal Lojzu, a tak jsem mluvil zase s Lojzou... Jo, jo, jasně. O tom není žádných pochyb.

Jenže... jak vysvětlíte, že třeba zrovna Pepa, kterého jste právě dnes potkali, vyprávěl vám například o své dovolené a začal vám popisovat (náhodička není, to už jsme probrali) jeden super výstup v horách, který na svojí dovolené absolvoval. A vy? Zrovna jste se chystali na stejné místo a měli jste obavy, zda plán onoho výstupu je reálný, ať už z jakýchkoliv důvodů. A ejhle, Pepa vám dopodrobna popsal celý ten dobrodružný výlet na přesně stejném místě a dopodrobna vám vylíčil, jak to na své cestě můžete prožít. Nedal se vůbec přerušit, dokud vám všechno dopodrobna nepovyprávěl. Bylo to fascinující. Možná, že jste se nezmohli ani na to, abyste mu řekli, že se tam také chystáte. Pepovi to totiž bylo jedno. Najednou spěchal, rozloučil se a běžel dál. Informace předal a zbytek ho už nezajímal.

A což teprve Lojza? Ten se zase zrovna čerstvě rozešel se svojí přítelkyní. "Bylo to velký, to víš... dalo mi to zabrat," hlásil Lojza. "Ale už jsem to nedával... Ví co, vole, nesmíš jít proti sobě," zdůrazňuje Lojza. "Už jsem z toho byl na kurpici. Neshodli jsme se už v ničem. Jo, to víš, mám ji pořád rád, ale nebyl jsem šťastnej, víš," pokračoval Lojza. A tak mele pořád dál a dál, ale... nejvíce o tom, jak se mu ulevilo a jak se teď cítí dobře. Je to zvláštní, ale máte najednou pocit, že cokoli Lojza řekne, jako by mluvil o vás. Vše je na vlásek stejné, jen s tím rozdílem, že vy nemáte zatím odvahu udělat ten krok a svoji situaci vyřešit.

Takže s kým jste tedy vlastně vedli rozhovor? S Pepou a s Lojzou? Možná... Možná, že třeba také s nějakým skřítkem, který vám pomáhá, nebo se svým andělem strážným nebo se svou maminkou, která vás milovala a přeje si vaše nejvyšší dobro, i když už není s vámi. Nebo možná, že sami se sebou nebo se svým vyšším já, paralelním já nebo s Vědomím, Vesmírem, Univerzem, podvědomím, vnitřním hlasem nebo že by s Bohem? Anebo že by se nějaký prevít dostával do vašich myšlenek? 

...

(str. 72)