Forward Susan: Matky, které neumí milovat

Pravidla lásky nezdravě fixovaných matek

Pro nezdravě fixovanou matku je "blízkost" něco jako univerzální povolenka, která jí umožňuje uzurpovat si váš čas a prostor. Slovně se možná vaším právem na soukromí ohání, ale stejně ho ignoruje. Protože se považuje za vaši "nejlepší kamarádku", cítí se oprávněná číst si, co máte na stole, hrabat se vám v zásuvkách, chodit na vaše večírky, zvát se na skleničku a třeba vám i bez ptaní vniknout do domu.

Pokud taková matka ovdověla nebo se rozvedla a cítí se proto pochopitelně smutná, zhořklá, naštvaná, ponížená nebo odmítnutá, může invazi nenápadně stupňovat. Očekává od vás, že vy budete ten, kdo zmírní její osamělost a ujme se jejího společenského programu, čímž v podstatě nahradíte jejího partnera.

Splývání jejího života s vaším se promítá i do toho, jak využívá a překrucuje jazyk lásky. Není to jen otázka sémantiky. Pokud se podíváte na chování, které se skrývá za jejími slovy, co takovým tím drobným písmem pod čarou doprovází všechna její "Miluji tě", "Jsme si tak blízké" a "Jsi moje nejlepší kamarádka", najdete dlouhý seznam podmínek, omezení a pravidel, které nemají mnoho společného ani tak s láskou, jako spíše s potlačování vaší samostatné identity.

Pro takto pohlcující matku láska znamená:

• Jsi moje všechno, a proto jsi zodpovědná za mé štěstí.
• Nemůžeš žít beze mě a já nemůžu žít bez tebe.
• Nesmíš mít život, který by se mě netýkal.
• Nesmíš přede mnou mít žádná tajemství.
• Nikdy nesmíš nikoho milovat víc než mě.
• Pokud nechceš to, co chci já, znamená to, že mě nemiluješ.
• "Ne" znamená, že mě nemiluješ.

...

(str. 62)

Říct "omlouvám se" je v pořádku

Deborah věděla, že její prvořadou prioritou je uklidnit vztah s dcerou. "Jessica se přede mnou prakticky schovává," řekla. "Pořád se bojí a já nevím, co mám dělat. Myslím, že jsem jí opravdu způsobila trauma."

Navrhla jsem jí, aby začala omluvou. Omluvit se, když jste udělali chybu, je totiž skvělý dar, který svému dítěti můžete dát. Dáváte tak najevo, že se nebojíte být zranitelní a upřímní a že si ho vážíte natolik, abyste uznali svou chybu. Bylo také vhodné požádat Jessicu o zlepšení chování. Řekla jsem Deboře: "Musíte ji požádat, aby vás respektovala a uvědomila si, jak tvrdě pracujete a že když přijdete domů, jste unavená. A proto opravdu potřebujete, aby po sobě uklidila jakýkoli nepořádek, který udělá."

"Omluva proběhla dobře," hlásila mi zpětně Deborah. Když pak natáhla k Jessice ruce, dcera si přišla pro objetí a přitiskla se k ní, zatímco ji Deborah hladila po vlasech. Teď byla Deborah odhodlaná vymýtit svůj vztek a další sezení jsme strávily tím, že jsme se zaměřily na její hněv - a také její smutek.

Sexuální zneužívání jako zrada na druhou

Když matka ví, že je její dcera sexuálně zneužívána, a nic s tím neudělá, dcera za to platí nepředstavitelnou cenu. Sexuální zneužívání zahaluje dceru hlubokým a všudypřítomným studem, který v ní zanechává pocit hrubého zneuctění, stigmatizace a osamělosti. Samu sebe pak vnímá jako "poškozené zboží".

Ani po letech otevřených diskusí o tomto tématu nemá mnoho lidí stále jasno, co je vlastně hnací silou tohoto zločinu. Tato síla není primárně sexuálního rázu, je to chladná, život deformující potřeba moci a kontroly na straně násilníka, který využívá své autority, aby přiměl svou oběť nebo oběti (protože může zneužívat více než jednu dceru) k poslušnosti. Může s dcerou také manipulovat nebo ji přemlouvat - "Udělej tatínkovi radost", "Ukážu ti, co tě čeká, až se začneš stýkat s klukama", aby se pak cítila jako spoluviník zneužívání a zatížilo ji to dalšími a hlubšími vrstvami viny a hanby, které přitom právem náleží jen jemu.

Predátor chce to, co chce, a vezme si to - od nevinné a naprosto bezmocné dívky, které mohou být tři roky, sedm let nebo začíná dospívat. I když si na určité úrovni je vědom, že takové zneužití jejího těla a její podstaty jí způsobí těžké trauma a bude zdrcená zradou důvěryhodného dospělého (a je těžké uvěřit, že by si toho vůbec vědom nebyl), nic ho nezastaví. Bez ohledu na to, jak dobře může fungovat ve vnějším světě, ve svém osobním životě je tento emocionálně infantilní a nejistý sexuální násilník vnitřně dysfunkční a vážně narušenou osobou.

A co matka, která možná ví nebo tuší, co se děje, ale dál předstírá, že je vše v pořádku? Stejně jako ostatní matky, s nimiž jsme se setkali v této kapitole, je i tato nadměrně závislá, násilníkovi se bojí postavit - ať už se jedná o jejího manžela, přítele, nebo jiného člena rodiny - a není ochotná ani schopná odvést svou dceru do bezpečí...

(str. 114)