Flášarová Lenka: Kouzla náhody

Kniha se věnuje tématu náhody a jejím souvislostem. Zaměřuje se na fenomén synchronicity (C. G. Jung) a zkoumá náhodu z pohledu různých oborů. Představuje náhodu v kontextu mýtů, symbolů, her, rituálů a věšteckých systémů, stejně jako ve vědě (teorie pravděpodobnosti, kvantová fyzika), psychologii, filozofii, přírodě a umění. Součástí knihy je také vztah náhody k vědomí a nevědomí, k osudu a znamením, včetně jejich interpretace, a kapitola věnovaná hazardním hrám a hráčům. Publikace nabízí čtenářům pohled na náhodu z různých úhlů a zve k vlastnímu hledání souvislostí.

Ukázka:

Náhoda, osud a pohádky

Hledání odpovědí na otázky, co je náhoda, osud či znamení, nás zavádí daleko do minulosti. Jak již bylo uvedeno v kapitole 3, staré civilizace chápaly znamení jako bránu k božskému řádu. V Mezopotámii kněží pozorovali nebe a pohyby hvězd, aby vyčetli vůli bohů. Jinde se z letu ptáků a snů odvozovala poselství pro vládce i lid. V antickém Řecku fungovala orákula, při nichž se lidé ptali bohů na svůj osud a znamení, byla tlumočena prostřednictvím kněžek.

Mytologie nám ukazuje, že bohové často komunikovali prostřednictvím symbolických událostí: blesk jako výraz hněvu, zvíře na cestě jako varování, náhlá bouře jako znamení změny. Osud zde nebyl rigidní ve smyslu determinismu – byl spojený s vyšším smyslem a s cestou, kterou měl člověk projít.

Ale témata jako znamení a osud nejsou jen záležitostmi poselství bohů dávných kultur. Obsahují je v sobě často i lidové pověsti, legendy a pohádky. Lidé si po generace vyprávěli o předtuchách, znameních smrti či narození, o snech, které se naplnily. V českých pohádkách a příbězích často vystupuje náhoda, jež hrdinu, který čelí nepřízni osudu, přivede k zázračnému setkání, kouzelnému předmětu nebo ke klíčové volbě.

Osud, který určily sudičky, se tak mohl změnit, ale nestalo se to jen tak samo sebou. Bylo zapotřebí mít odvahu, dobré srdce, víru v sebe sama, a často, v neposlední řadě, také lásku. Mnohdy pomohly hrdinovi zvládnout předem nesplnitelné úkoly nadpřirozené síly, zvláštní schopnosti, často přišli na pomoc zvířecí přátelé. Náhoda, něco, co přišlo nečekaně, se tak stávalo možností, jak změnit osud. Přinášela zázračné předměty, setkání a příležitosti, které odvážnému hrdinovi umožnily osud změnit.

Lidé takové příběhy vyprávěli a uchovávali po staletí pravděpodobně proto, že jim nabízely naději. V každodenním životě se často zdálo, že je všechno pevně dané – původ, společenské postavení, tvrdá práce, neštěstí nebo nemoc. Pohádky však připomínaly, že i v předem daném světě existuje možnost obratu: náhoda, odvaha, laskavost a vytrvalost mohou překlenout hranice a proměnit osud. Proto i dnes při čtení těchto příběhů cítíme, že mluví k naší touze po svobodě a po smyslu – a ukazují, že osud nemusí být jen nevyhnutelná danost, ale také prostor, kde můžeme spoluutvářet vlastní příběh.

Pohádky nás učí, že osud nemusí být pevně napsaným scénářem. Prostor, v němž se pohybujeme, může být vnímán jako tkanivo souvislostí, předivo, do něhož jsou naše životy vetkány. Individuální osud pak můžeme považovat za příběh, který sudičky do tohoto prostoru vpletly.

Náhoda pak představuje zvláštní kvalitu tohoto prostoru, jeho tepající rytmus, drobné i větší odchylky a nové směry, díky nimž není vzor strnulý, ale živoucí. Přináší do života pohyb, proměnlivost, možnost chybovat a připomínku, že i v rámci osudu máme svůj díl svobody a možnost brát život do vlastních rukou.