Casanova Petr: Tady končí stres - Jak uřídit emoce a myšlenky

... V dětství se vůbec stáváme fanoušky automatického myšlení. Hlasy zvenčí, ať rodičů, učitelů nebo sousedů, bedlivě posloucháme i přijímáme. Důvěřujeme jejich tezi, že to s námi myslí dobře. Nabýváme přesvědčení, že tyto hlasy jsou našimi přáteli a pomáhají nám vyjít s okolím.

Nejčastější dětská analýza zní: "Vycházím s lidmi jen proto, že je poslouchám, že jim ustupuji, že se bojím."

I mnozí dospělí namítají: "Proč se Sabotérů vzdávat, když mi jsou užiteční?"

V tom je síla Sabotérů. Oni dokážou sami sebe obhájit "rozumně znějícími argumenty". Nelze jim vytknout, že nám lžou, neboť jejich slova se stále potvrzují. Jediné, co nás ubíjí stále více jsou špatné emoce s nimi spojené. Veškeré automatismy Sabotérů nás neposouvají, jen jejich působením stojíme na místě, jako náš život sám.

Příklad: Uděláme velkou chybu a draze za ni platíme.

Soudce v nás vyvolá mučivé pocity viny, zlosti, výčitky svědomí. Nedovolí nám spát. Trýzní nás představami, jaké hrozné následky ještě tato chyba bude mít. Souběžně nám tlačí do hlavy strach z jakékoli příští chyby. Stáváme se úzkostlivě bázlivými, abychom v životě nepokazili ještě něco dalšího. Pro jednu chybu, kterou se snažíme ze všech sil už neopakovat, nezkoušíme už nic nového, nebo zkoušíme, ale nesoustředěně a po celý život už chybujeme v mnoha oblastech.

Soudce ale neoznačí za viníka našeho trápení sám sebe, naopak nás. To my za to můžeme! To my jsme nešikovní. To my se raději nemáme do ničeho dalšího pouštět!

Výsledky podle něj podporují jeho tvrzení! Kdo jednou chybuje, není podle Soudce už způsobilý uspět. A naše realita to "dokazuje".

(str. 34)