Zabloudil Rosťa: Hlad naděje - Příběh o nemoci a uzdravení

Dnešní noc mně dala životní lekci ze skromnosti. Rostoucí namyšlenost, jaký že jsem to už borec a jak všechno dovedu hravě zvládat, vzala za své v doposud nepoznaných, těžce snesitelných střevních křečích. Studený pot po celém těle střídaný vlnami horka, mrazení v končetinách postupující k srdci, třesavka, výpadky vidění... Nejsem nesmrtelný! Abych už konečně zahnal ten hlad, tak zaštítěn radou odborníka jsem popustil uzdu své vůle a prach sprostě se přežral. Po tolika překonaných protivenstvích, tak nerozvážný úlet.

Ale v této těžké hodině mě podrželo moje tělo. Díky! A také psychika. Jen žádná panika, ukázněný klid, maximální uvolněnost a hluboce prodýchávat. Taková zkušenost, která nezabije, je k nezaplacení. Posílí člověka, ale nesmí být zapomenuta. Mám spořivé tělo. Přebytky nevyhazuje bez užitku vrchem, ale po zužitkování spodem. Žel, je to delší a strastiplnější. K mojí škodě se tělo této spořivosti nezpronevěřilo ani tentokrát. Nebyla to žádná laciná řídká stolice, byla to hutná tmavá "láva" ...

Nakonec jsem se stačil i trochu vyspat. Téměř do třinácti hodin. Můj přístup k jídlu je však již mnohem opatrnější. Žádná vařená fazole! Jen trochu čerstvého ovoce, neslazený zelený čaj - a hurá do Buchlovic na stavební úřad k řešení výstavby našeho sportovně-rekreačního areálu...