Vavřinec Marek J.:: Poklad snů

Tibetská škola

Jsem poslán na studia do Tibetu. Ve škole jsou studenti mnoha národností, podobně jako na UWC, škole, kde jsem jako mladý studoval. Zejména je tu hodně černochů. Škola je malý klášter vysoko ve skalách a studenti si zde vlastnoručně do skal tesají příbytky na způsob puebla.

Do kláštera stoupáme po dlouhých úzkých schodech celý den, s těžkými batohy na zádech. Těsně před cílem musíme překročit hlubokou skalní průrvu. Kolem posedává skupinka studentů, zdraví nás, představují se a jsou velmi přátelští. Vmžiku je zorganizuju a stavíme z kamenů improvizovaný most. Vůbec se sem nehodí, všechno je tu pečlivě mnišsky vytesáno, kdežto náš mostek je čitě účelově a narychlo zbastlený, ale aspoň nemusíme skákat přes propast.

Přichází mladý učitel, Pan chytrej, ukazuje na most a ptá se, kdo to tu postavil. Studenti ukazují na mne. Tak to by prý nešlo, říká učitel a zle se tváří. Někteří studenti, zřejmě jeho vlezdoprdelkové, hned přikyvují. Že prý mi říkali, ať to tu nestavíme, že to má jeden ze studentů jako projekt k závěrečné zkoušce, na což jim odvětím: "Fuck your exam, I want the brridge." Učitel se usměje a beze slova odchází, ale zdá se, že je mu moje poněkud ostřejší odpověď sympatická.

V městečku vytesaném ve skalách začíná čilý kolejní ruch. Studenti se hemží a nějaký černoušek mi nadšeně líčí, jaký to byl mazec, když sem nahoru jednou na provazech táhli ticícilitrový sud s vodou (objem uvádí v galonech, ale takhle nějak jsem si to představil). Říkám si, že na to, jak je tu nebezpečno - všichni se pohybujeme po uzoučkých římsách nad propastmi - tu ani nejsou žádná zábradlí. Ale nikdo si s tím hlavu neláme, asi se tu moc úrazů nestává.

Začínám se rozhlížet, jaké jsou tu dívky, když tu mě k sobě přibere kolemjdoucí skupinka studentů, že jdeme do bloku číslo tři, který je na druhé straně klášterního městečka. Po visutých lávkách a chodbičkami tesanými ve skále se dostáváme k jakémusi lešení. Jsme v plavkách, takže se jdeme koupat. Další cesta vede dolů, je třeba sešplhat dvě patra po provaze. Pod námi je ovšem nedohledná propast - kdyby se člověk pustil, určitě by se zabil.

Vepředu jde kamarád ze skauta Kulda. Šplhací provaz je celý od slané vody, takže je potřeba si předtím omýt ruce. Lavor s vodou už je tu připraven. Kulda mizí v hlubinách a hned po něm jsem na řadě já.

Sjedu dvě patra a ocitám se v moderním obchodním centru. Nevím kudy kam. Všude jsou nablýskaná skla a v luxusních kancelářích za počítači sedí byznysmeni v nažehlených oblecích. Zmateně tu přešlapuji v plavkách, když se mě ujme jeden z učitelů. Hned na mě spustí německy. Ukazuje mi cestu do bloku č. 3 a ještě mi stihne povědět něco o svých koníčcích, což je mimo jiné chození v horách. Říkám, že jsem za mlada aktivně lezl mnoho let. "Kannst du einige Gipfel nennen, die du erstiegen?" nebo tak nějak, ptá se učitel. Nemám čas mu vysvětlit, že nám šlo spíš o obtížnost výstupu než o snadné vrcholy, neboť právě přichází jeho syn. Toho už znám, je to jeden z naší party, celkem sympatický Němec, jen trochu gumový. S otcem se kupodivu dávají do řeči ve slovenštině. Je sice Němec, ale jeho mateřskou řečí je slovenština. Jeho otec to má pro změnu naopak, totiž je rodilý Slovák, jehož rodnou řečí je němčina. Kvůli synovi se ale naučil i slovensky, aby se s ním vůbec dorozuměl. Povídají si o nějaké ženě. Prý má pěkné kozy. Potom pokračujeme dál směrem k bloku č. 3.

Cesta vede přes dřevěné záchodky, jako jsou v kajutě lodi, pořád samými úzkými chodbičkami. Odněkud se vynoří Kulda, že prý ho sem taky poslal ten německý učitel. Prý se ho ptal, jestli náhodou není Hun. Kroutí hlavou a já mu vysvětluju, že tím myslel Maďar, jako Hungar - Maďaři jsou potomci Hunů. Prohlížím si ho a s překvapením dodávám, že vlastně opravdu jako Maďar trochu vypadá. Obdivuju učitelovu morfologickou jasnozřivost.

Je tu veselo a začíná mě to tu bavit. Zřejmě tu budu nějakých pár let studovat a už se těším na dobrodružství, která mě tu čekají. Připadám si velmi svobodný, ale je mi jasné, že je to jen iluze. Zanedlouho se izolované klášterní prostředí změní v sektu...

(str. 87)