Vácha Marek: Jízda v levém pruhu - rozhovor s Jožinem Valentou

Bližší informace

... Tady nejde o zbožnost, nebo aspoň ne o tu z kostelních lavic, zbožnost modlitebních knížek a nálepek do dětských sešitů a razítek za mši svatou. Zde pronásledujeme divoké zvíře, Ducha Svatého, Orla či Vlka, Vítr, Holubici kdesi vysoko na obloze, sokola kličkujícího mezi skalami, zde jsme na stopě smyslu bytí, urputně se prodíráme pralesem, jsouce mu na stopě. Ano, modlitba jako duchovní dalekohled rozšiřuje srdce, aby duše správně a do dálky viděla, aby pochopila, kudy jít, kudy se vrhnout, kde je stopa, po které běží, kompas, který určí směr, ale vlastně nevíš, proč máš jít tudy, nic neobvyklého není na obzoru, nic na první pohled zvláštního, kam střelka ukazuje, a přece je to z těch tisíců směrů ten jediný správný. Musíš běžet a musíš běžet zarputile, Bůh se nechává pronásledovat...Mimo třídu vidíš studenty úplně jinak. Potkáš je na brigádě, jak prodávají zmrzlinu nebo večer v hospodě uklízí záchody.

Do konce života nezapomenu, jak jednou v říjnu o půl sedmé ráno jedu do školy, prší, je zima a chlapeček s aktovkou jede do školy. Říkám mu: "Proč jedeš tak brzo? A on: "Víš, nechci se ráno potkat s tatínkem..." Najednou zjistíš, že ten svět je úplně jiný, že oni přicházejí z naprosto rozdílných prostředí, že je omyl si myslet, že to jsou věřící mládežníci z katolických rodin. Tam je najednou přítomen celý svět. Jiná holka mi řekla, že žije doma s tatínkem a maminkou a tatínek si domů přivedl ještě milenku, takže žijí vlastně v polygamii. Ptal sem se, co na to maminka, a prý ji to zpočátku vadilo, ale pak si zvykla. Ty vznešené pravdy, které hlásáš, jsou najednou úplně vedle. To, co je potřeba, je být v každodenním kontaktu. Neříkám, že si mi to podařilo...

(str. 43)

Zboží zařazeno v kategoriích