Špatenka Pavel: Meditace, všímavost a vhled

Tvé úsilí o dosažení kontinuity, tedy pozorování toku všímavého vědomí (tedy schopnosti setrvání v přítomném okamžiku a v jeho reflexi) neustále vyrovnávej. Ať není moc intenzivní a dychtivé a na druhou stranu zase příliš líné a pasivní. Najdi to své "tak akorát". Toto akorát se pochopitelně neustále bude měnit v souvislosti s podmínkami všedního dne. Jsou dny, kdy voláš po všímavosti více, a jsou dny, kdy méně. Vyrovnané úsilí je jako spojka v autě. Když správně funguje, dokážeš přeřadit podle potřeb provozu.

Chování a přístup k světským věcem je buď podpůrné, nebo ne. Uč se vyrovnanosti v přístupu k jídlu, spánku, sexu, společnosti, odreagování, práci, zábavě atd. Je tedy jasné, že se začne formovat tvůj vlastní morální přístup, ukazovat, jak jsi na tom s vlastní disciplínou a tedy jak vypadají kvality vědomí, které ti pomáhají jít vpřed, jako je zaměřenost a rozlišování. Ten, kdo v průběhu života morálně nevyzrává, může se vzdát předem všech výdobytků vyzrálého ducha.. Tak věci prostě jsou. Morální přístup založený na rozlišování je podmínkou, řekl bych vstupními dveřmi nepodmíněné lásky.

Neulpívání na příjemných stavech a pocitech je dalším mezníkem ve vývoji stavu všímavého vědomí. Tedy tvého nadhledu nad vším, co tě podmiňuje a ovlivňuje tvé bezprostřední chování a tedy i tvoří tvé prožívání. Ale je ti jistě už od začátku jasné, že meditace a vznikající všímavost je pro umění vzdát se reakcí ve prospěch přijetí přítomných stavů klíčová věc a přicházející poznání a porozumění jsou vlastně kroky, které na cestě vpřed děláš.

(str. 67)