Siegel Daniel J.: Klidná výchova k disciplíně

Proč se dítě takto zachovalo? V rozčilení si můžeme odpovědět: "Protože je to rozmazlenej fracek." Nebo: "Protože se mě snaží vytočit!" Jakmile však k této otázce přistoupíme se zvídavostí, nikoli předpojatě, a hlouběji se zamyslíme nad tím, co se skrývá za určitým nevhodným chováním, často dokážeme pochopit, že dítě se snažilo něco vyjádřit nebo se o něco pokusilo, ale prostě to náležitě nezvládlo. Jestliže to pochopíme, sami dokážeme zareagovat účinněji - a soucitně.

Co chci dítě v tuto chvíli naučit? Jak už jsme si řekli, cílem výchovy k disciplíně není vyvodit důsledek či uložit trest. Chceme, aby si dítě vzalo ponaučení, ať už jde o sebeovládání, důležitost sdílení, odpovědné jednání nebo cokoli jiného.

Jak to mohu nejlépe udělat? Jestliže vezmeme v úvahu věk a vývojovou fázi dítěte společně s kontextem situace (uvědomilo si, že ten megafon je zapnutý, než ho přiložilo psovi k uchu?), jak můžeme nejúčinněji sdělit to, co mu chceme vysvětlit? Příliš často reagujeme ne nevhodné chování, jako by cílem disciplíny byly pouze důsledky. Občas se stává, že dítě samo přirozeně vyvodí důsledky a vezme si ponaučení, aniž bychom se museli nějak zvlášť snažit. Obvykle však existují účinnější a laskavější možnosti, jak dětem pomoci pochopit, co se jim pokoušíme sdělit, než okamžitě vyvozovat stále stejné důsledky.

Jestliže si položíme tyto tři otázky - proč, co a jak -, když naše děti dělají něco, co se nám nelíbí, snadněji se nám podaří vymanit se z autopilotního režimu. To znamená, že s mnohem větší pravděpodobností zareagujeme způsobem, který z krátkodobého hlediska účinně zamezí nevhodnému chování, ale zároveň také děti naučí důležitější, trvalé životní lekce a dovednosti, které budují charakter a připravují je, aby s v budoucnu dobře rozhodovaly.

(str. 34)