Sedlák Tomáš: Mulaj - Když se člověk k duši vrací

Bližší informace

Stalo se to v dobách, kdy se pískem měřil čas, v knotu svíčky se ztrácela tma a kometa nad zemí znamenala víc než plující hvězdu s vlečkou. Lidé ale byli stejní jako dnes. Byli lhostejní i soucitní, znali lež i pravdu a jejich úsměv se mnohdy křivil, jen aby neprozradil pachuť v ústech. V těch dobách nebylo kněží, mluvících o spasiteli na kříži, ani muezzinů, volajících pokoru z výšek útlých věží. Každá země měla svého Boha a úctu k němu naplňovala slovy i dary a pouze cesty jako tepající žíly vyprávěly příběhy o jejich slávě a moci. To ony šeptaly o touze a naději, ale i o zradě a utrpení. Sílu slov pak vkládaly do stínů poutníků.Všude tam, kde se zastavily lidské kroky, doputoval i náš příběh. Příběh o tom, že padající slza je víc než palác ze zlata a víra v duši má větší moc než tisíc nabroušených šavlí.

---

Žil obyčejný život jako Vy až do chvíle, kdy přišel o To nejcennější, co člověk v sobě nosí. Aby To ztracené získal zpět, musel se vydat na dlouhou cestu.

Na ní se musel brodit sněhem hor i pískem pouští. Musel prožít a překonávat mnohé zkoušky, dokud nepochopil, že v kapce slzy najde více, nežli ve vodách oceánů, že i ten největší kámen se náhle stane malým a dá se snadno odvalit. Musel přijít na to, že každý člověk, kterého na své pouti poznal, byl jeho učitelem v dobrém i zlém.

Pak teprve mohl najít To, co ztratil, a díky tomu odkryl největší tajemství lidského bytí… tajemství, které musí odkrýt dříve nebo později každý z nás.

Mulaj je příběhem chlapce, jenž poznal sílu duše.... "Po třikrát jsem tě přivítal ve svém domě a po třikrát jsem ukázal cestu k uzdravení. Po třikrát jsem ti namíchal lektvar a ty jsi jej užíval, ale mou radu jsi neuposlechl.

Jsi bohatý muž a můžeš si dopřát, co jiní nemohou, jenomže tvoje tělo mince nepočítá, nezná jejich cenu. Umí spočítat jenom to, co jsi mu dal. Nepřestal jsi pít, vlastně piješ víc než dřív a opíjíš tak sebe i svoji duši. Znáš moje pravidlo."

Obchodník dál mlčel a poslouchal.

"Musíš se stát znovu dítětem, co se má přesvědčit, že oheň pálí a voda pohlcuje. Budeš si muset zažít větší bolest, než jsi doposud poznal, a možná i smrt jako vykupitele svého utrpení. Nepočítej však s tím, že se vykoupíš cinkáním peněz. Opusť můj dům, protože tobě již nemohu pomoci, a opusť jej hned!"

Obchodník vstal a udeřil do stolu takovou silou, že skleněné dózy v policích zacinkaly.

"Jsi troufalý, ty nevíš, kdo jsem. Mohu si koupit tvůj dům i tebe a celý ho srovnat se zemí. Jak se opovažuješ odepřít mi pomoc, dej mi ten lektvar nebo..."

"Nebo co?" zarazil ho ranhojič. "Nebo mi podpálíš dům? Tak ať shoří, nikomu tím nepomůžeš. Je vidět, že zatím máš dost sil, ale až přijde zoufalství, budeš opět klepat a pokorně prosit. Teď mi neublížíš, protože moc dobře víš, že tím se staneš ze dne na den žebrákem. Už si od tebe nekoupí nikdo ani potkaní kůži, a až nebudeš mít sil, pak už nebudeš vyhrožovat. Jediné co ti bude zbývat, bude pokorně zaklepat a prosit. Myslíš si, že budeš mít ještě čas poslechnout moje rady?" Mentech domluvil a muž si opět sedl.

Bylo vidět, jak je nalomený, jenže i o nalomenou hůl se může člověk opřít.

Obchodník vytáhl měšec zlaťáků a předsunul jej před ranhojiče.

"Koupíš si za to deset statných velbloudů a já chci jenom ten lektvar."

Mentech měl jasno, avšak nechal obchodníka dohrát jeho hru. Ten přihodil další měšec a dodal, že za dva si může koupit celou karavanu, ale on chce pouze lektvar.

"Já jsem ranhojič, já léčím, neprodávám, a ty opusť můj dům."

Ranhojič vstal a šel ke dveřím, zato obchodník seděl jako uhranutý. Nakonec si zpátky uložil to bohatství, co cinká, ale neléčí, a následoval Mentecha.

První vyšel ze dveří obchodník, zasedl do svých nosítek a pohlédl opovržlivě na ranhojiče. Mávl rukou a pobídl sluhy jako dva mezky, ať šlapají tak rychle, jak jenom dovedou.

Ranhojič mlčel a s ním i všichni kolem, potom vzal do dlaní sypký písek a rozhodil jej se stejnou úctou, neboť dobře věděl, že každá vina má svoje napravení...

(str. 32)

Zboží zařazeno v kategoriích